Období monoprimariátu

			
P r i m á ř
MUDr. A n t o n   S t i n i 
1 9 0 5 – 1 9 2 2

V souladu s dřívějšími dohodami byl prvním primářem prachatické nemocnice jmenován zdejší dosavadní obvodní lékař MUDr. Anton Stini (*1862 Olšina), sekundárním lékařem MUDr. Jaroslav Traxler (*1869 Vlachovo Březí). Ošetřovatelskou službu vykonávalo roku 1906 pět sester řádu sv. Karla Boromejského v čele s představenou Cecilianou Františkou Gabrielovou (*1861 Střemchoví). Jim byl k ruce přidělen jeden sluha a tři služky.

Správu ústavu vedl tajemník okresního zastupitelstva Ladislav Spurný (*1866 Křivoklát), jemuž byl přidělen kancelářský úředník Josef Urban. Počáteční stav 52 nemocničních lůžek byl během prvního roku provozu ústavu zvýšen na 60. Celkem bylo v roce 1906 hospitalizováno 332 nemocných. Z nich bylo 212 propuštěno vyléčených, u 58 byl zdravotní stav zlepšen, u 16 nezlepšen a 25 osob zůstalo v léčení i na začátku příštího roku. Zemřelo celkem 21 nemocných (pozn. 1). K prvému úmrtí došlo 28. ledna 1906, na mozkovou cévní příhodu po několikadenní hospitalizaci zemřel 38 letý obvodní lékař ze Záblatí MUDr. Gotthard Janda (pozn. 2). Ošetřovacích dnů bylo celkem 7754, v průměru se tedy denní stav nemocných pohyboval okolo 22. Nejvyšší stav, celkem 38 pacientů, byl zaznamenán 16. července 1906. Z 307 ukončených hospitalizací připadlo 179 na chirurgické nemoci a úrazy,
67 na nemoci vnitřní, 22 na plicní tuberkulózu, 8 na oční a ušní choroby, 11 na nemoci kožní, 8 na nemoci pohlavní a 12 na choroby infekční.

Bylo provedeno 186 operačních výkonů většinou v celkovém znecitlivění za použití chloroformové nebo éterové narkózy. U operací také asistoval zdejší plukovní lékař MUDr. Bedřich Protivenský. Denní nemocniční taxa na III. třídě činila 1,5 koruny rakousko-uherské měny, na II. třídě 3 koruny a na I. třídě 5 korun. Po osmnáctiměsíčním působení MUDr. Traxler přijal místo městského lékaře v Netolicích a sekundárním lékařem se stal MUDr. Jaromír Klíma. S ním pak primář Stini spolupracoval všechna další léta.

Také kolektiv zdravotních sester v čele se sestrou Cecilianou byl stabilní. Již v roce 1907 byl rozšířen o jednu řeholnici a v roce 1909 o další. Tento počet sedmi pracovnic se v následujících třech desetiletích nezměnil. Již první léta existence prachatické nemocnice prokázala, že ústav nebude prostorově vyhovovat stále vzrůstajícím nárokům. Počet přijatých pacientů se každoročně zvyšoval a po pěti letech vykazoval již dva a půl násobek stavu z roku 1906.

Proto roku 1908 bylo množství lůžek zvýšeno na 70 a v roce 1910 na 76. Současně se snížila asi o pětinu průměrná ošetřovací doba. Vzrostl také počet operačních výkonů, pohyboval se v těchto letech okolo tří set. Jen málo zpráv máme o akvizicích přístrojového vybavení. Jednou z nich je zmínka o stavbě nového sterilizačního přístroje v roce 1908. Výstavba elektrárny v Prachaticích roku 1910 umožnila i připojení nemocnice na elektrickou síť, osvětlení bylo téhož roku zavedeno do všech místností (pozn. 3).

Elektrifikace byla nezbytným předpokladem pro nákup rentgenového přístroje, kvůli jehož umístění byla roku 1912 vybudována přístavba u chirurgického pavilonu (pozn. 4). Politické poměry po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československé republiky se odrazily pouze v názvu zařízení, z nějž bylo vypuštěno jméno císaře Františka Josefa I. Prvou etapu činnosti prachatické nemocnice ukončila smrt jejího protoprimáře dr. Stiniho dne 26. října 1922, (pozn.5).

Po úmrtí primáře dr. Stiniho řídil nemocnici po dobu deseti měsíců do té doby sekundární lékař MUDr. Jaromír Klíma (*1871 Domažlice). Pracoval bez sekundáře a tak mu při operacích vypomáhali asistencí prachatičtí praktičtí lékaři MUDr. Karl Kölbl a syn předešlého primáře MUDr. Walter Stini a také vojenský lékař štb. kpt. MUDr. František Šťastný (pozn. 6).

Primář dr. Klíma byl osobností plynule propojující údobí působnosti primářů Stiniho a Hellicha, po jehož nástupu do funkce mu byl ponechán titul ordinujícího primáře. Tento oblíbený lékař působil déle jak čtvrt století v prachatické nemocnici, mimo ni jako jeden z aktivistů českého hnutí meziválečného údobí na Prachaticku. To byl důvod, že Okresní národní výbor v Prachaticích rozhodl ke dni 24. června 1945 přejmenovat zdejší okresní všeobecnou veřejnou nemocnici na nemocnici MUDr. Jaromíra Klímy (pozn. 7). Primář dr. Klíma trávil léta odpočinku ve Vodňanech, kde dne 3. ledna 1947 náhle zemřel (pozn. 8).

MUDr. Václav Hellich nastoupil na místo řídícího primáře Všeobecné veřejné nemocnice v Prachaticích dne 1. září 1923, ordinující primář dr. Klíma zůstal celá léta až do svého penzionování členem jeho pracovního kolektivu.

Od 1. srpna 1925 vzrostl počet lékařů na tři, když na místo sekundáře nastoupil MUDr. Bohuslav Nytl. Jména sekundárních lékařů se v dalším údobí častěji měnila. Počet řeholních zdravotních sester zůstal nezměněn, roku 1928 vrchní sestru Cecilianu vystřídala sestra M. Falkonie Kulová (*1873 Palkovice). V této době byli v nemocnici zaměstnáni ještě správce, jeden administrativní úředník, pět služek, švadlena, topič a zřízenec, který byl zároveň domovníkem. Vypomáhaly 2 pradleny a jeden dělník. Počet operačních výkonů v roce 1924 vzrostl na 672, což oproti roku předešlému představovalo dvojnásobek.

Stala se nevyhnutelnou přestavba operačních sálů, sterilizace i přípravných místností, ale také bylo nutno řešit nedostačující lůžkovou kapacitu. Jako následnický orgán okresního zastupitelstva to uznala i okresní správní komise. Na své schůzi 14. března 1925 se usnesla rozšířit hlavní budovu přístavbou, v níž by bylo 40 lůžek pro nemocné. Operační sál s prosklenou východní stěnou byl spolu s místností pro sterilizaci vybudován v prvním patře chirurgického pavilonu a patrová přístavba s pokoji pro nemocné byla realizována nad oběma spojovacími chodbami, prodloužená jižním směrem. Patrně současně bylo instalováno ústřední vytápění. Konečná kolaudace stavby byla provedena 29. února 1928. V důsledku správních změn převzal dne 1. prosince 1928 nemocnici okresní úřad a název zařízení byl změněn na Všeobecnou veřejnou okresní nemocnici v Prachaticích. Přístrojové vybavení bylo průběžně obměňováno a doplňováno, kromě nového rentgenového přístroje používaného k diagnostickým i léčebných účelům měla nemocnice k dispozici horské slunce, diathermii aj. Všechny probatorní excize byly standardně zasílány k bioptickému vyšetření. U nemocných s nejasnými diagnózami, kdy nebylo možno realizovat vyšetření v místě, byl biologický materiál také odesílán. Nemocniční taxy obnášely v r.1928 na III. třídě 19 Kč, na II. třídě 40 Kč a naI. třídě 60 Kč denně (pozn. 9).

Nedochované materiály o činnosti nemocnice v třicátých letech 20. století neumožňují uvedení konkrétních údajů, dle vzpomínek pamětníků však měla v té době prachatická nemocnice vysoký kredit. Ohrožení republiky nacistickým Německem si vyžádalo školení dobrovolných sester Červeného kříže. Ty svou praktickou výuku absolvovaly v nemocnici(pozn. 10). Mnichovská dohoda zapříčinila odtržení rozsáhlých pohraničních území od Československé republiky. K Třetí říši byly mj. přivtěleny i Prachatice, které německá branná moc obsadila 8. října 1838.

Primář dr. Hellich, stejně jako všichni čeští obyvatelé, kteří zde před rokem 1918 neměli trvalé bydliště, musel Prachatice opustit. Převzal tehdy po panu radovi Rychlíkovi primariát v Písku. Také sestry Boromejky, vesměs české národnosti, ukončily dnem 1. října 1938 v nemocnici svou činnost (pozn. 11).

Z doby německé okupace se k historii prachatické nemocnice dochovalo jen velmi málo materiálu, z počátečního údobí prakticky nic. V prvních čtyřech měsících se ve vedení ústavu vystřídali tři lékaři, teprve 1. února 1939 byl jmenován primářem Okresní nemocnice Prachatice (Kreis-Krankenhaus Prachatitz) Dr. Med. Artur Mahner.

Nemocnice v té době uzávěrou hranice s okleštěnou II. československou republikou ztratila velkou část dřívější klientely a tak v počátcích svého působení se prim. Dr. Mahner potýkal s nedostatečnou obložností 110 nemocničních lůžek. České řádové sestry byly vystřídány řádovými sestrami německé národnosti. Jejich počet ani počet lékařů není znám. Plán pracovních míst z již válečného roku 1940 však počítal s místem primáře a sekundáře a jedním volontérem, 10 nemocničními sestrami, jedním operačním sluhou, správcem, další kancelářskou silou, topičem, domovníkem, kuchařkou, švadlenou, 6 služkami, 2 pradlenami a jednou elévkou.

Denní ošetřovací taxa na lůžkách III. třídy byla patrně v průběhu roku 1939 zvýšena na 4,5 RM (říšských marek), přesto byla nižší než v nemocnicích ležících na území Německa (pozn. 12). O obměně přístrojového zařízení není zpráv, již roku 1940 byl požadován elektrokardiograf (pozn. 13). Tehdejší válečné dění se nutně odráželo i v činnosti nemocnice.

Již v roce 1944 byla nemocnice přeplněna, průměrný denní stav pacientů byl 116,2 a počet provedených operací byl 914 (pozn. 14). Po skončení II. světové války vedl primář dr. Mahner nemocnici do června 1945. Dne 18. tm. provedl v Prachaticích poslední operaci, následující den operoval jeho perský spolupracovník dr. Khamnei a 20. června 1945 byla kurativa převzata dr. Kudelou. Primář dr. Mahner se v té době, údajně s pomocí americké armády, odstěhoval, podle sdělení pamětníků snad do Vídně, odkud měl roku 1939 do Prachatic přijít.

Hned po osvobození z nacistické okupace projevil zájem o místo primáře prachatické nemocnice MUDr. František Kudela (*1913 Rzeszów, Halič). Znal dobře místní poměry, neboť v údobí I. čsl. republiky v Prachaticích bydlel pozn. 15) a na zdejším gymnáziu také maturoval v roce 1931 (pozn. 16). Byl přijat jako prozatímní primář, neboť členům Okresního národního výboru v Prachaticích se pro tuto funkci jevil příliš mladý (pozn. 17). Měl nelehký úkol, neboť v době jeho krátkého působení došlo k postupné výměně podstatné části německého nemocničního personálu za český.

Ke dni 1. září 1945 měla nemocnice 95 lůžek pro dospělé a 10 lůžek pro děti. V posledních 4 měsících byl průměrný denní stav ošetřovaných 105,4. Ze soupisu zaměstnanců k témuž datu víme, že kromě primáře dr. Kudely v nemocnici pracovali: 1 sekundář (zdejší německý lékař MUDr. Otto Plach), 1 diplomovaná porodní asistentka (Anna Benešová), 8 řádových sester (5 Češek, 3 Němky), 2 civilní ošetřovatelky, 5 pomocných ošetřovatelek, 17 služebných, 2 zřízenci, správce, 2 úředníci a 2 pomocné kancelářské síly, strojník, vrátný a 2 výpomocní dělníci.

Z celkového počtu 46 zaměstnanců bylo pouze 13 německé národnosti (pozn. 18). Primář dr. Kudela svou činnost v prachatické nemocnici ukončil dnem 30. září 1945. V dalším působil jako vojenský lékař v Kroměříži.

Dne 1. října 1945 nastoupil do funkce primáře prachatické nemocnice MUDr. Jan Vondrák (*1911 Praha), který měl devítiletou chirurgickou praxi v nemocnicích v Praze na Bulovce a v Písku (pozn. 19). V souvislosti s tehdejšími úvahami o využití Lázní sv. Markéty pro interní a infekční oddělení byl Zemským národním výborem v Praze jmenován primářem interního oddělení MUDr. Emerich Macháček (pozn. 20). K realizaci záměru ale nedošlo a o působení dr. Macháčka v Prachaticích nemám zpráv. Prachatická nemocnice zůstala monoprimariátem. Ze systemizovaných dvou míst sekundářů bylo často jedno neobsazeno a lékaři se velmi rychle střídali. I když v roce 1949 byl počet sekundárních lékařů zvýšen na čtyři, práci mnohdy vykonávali pouze dva z nich (např. z důvodu prezenční vojenské služby).

Z důvodu nedostatku členek řehole rozhodla kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského postupně v průběhu roku 1946 odvolat řádové sestry z prachatické nemocnice (pozn. 21).

Na začátku roku 1947 měl prim. Dr. Vondrák v pracovním kolektivu pouze jednu diplomovanou porodní asistentku a jednu diplomovanou sestru. Ostatní ošetřovatelský personál tvořily jen nekvalifikované pomocné ošetřovatelky a služebné. To se nutně odráželo na úrovni zdravotní péče, zejména výskytu nozokomiálních nákaz. Situace se zlepšila až v polovině roku 1949, kdy do nemocnice nastoupily první poválečné absolventky zdravotnických škol. Tehdy se zde začal vytvářet trvalý zdravotnický kádr, kontinuálně doplňovaný a obměňovaný až do dnešních dnů.

O tehdejším stavu veškerého nemocničního personálu nejlépe vypovídá seznam zaměstnanců z října 1949 (viz. příloha). Oborová specializace i v menších zdravotnických zařízeních byla nezbytným požadavkem doby. Prachatický monoprimariát zanikl fakticky až v době existence Okresního ústavu národního zdraví v Prachaticích, když byly obsazeny všechny čtyři základní klinické primariáty. To se dělo postupně.

V červnu roku 1949 byl vypsán konkurz na místo primáře dětského oddělení. Jeho prvním vedoucím lékařem se stal MUDr. Jiří Kolář. V říjnu 1950 bylo zastaveno přijímání nemocných s infekčními chorobami, následně byli již odesíláni k hospitalizaci do nově vybudovaného infekčního oddělení v Českých Budějovicích.

V červenci 1951 československá vláda rozhodla o sjednocení zdravotní péče k 1. lednu 1952, již ke dni 1. prosince 1951 byl ředitelem Okresního ústavu národního zdraví v Prachaticích jmenován MUDr. Jan Petrách (*1906 Prachatice). Transformace zdejší nemocnice byla dokončena v roce 1953, když do čela interního oddělení byla od 1. ledna postavena MUDr. Věra Blechtová a když k 1. prosinci byl primářem gynekologicko-porodnického oddělení jmenován MUDr. Alois Pavelec. Primář dr. Vondrák vedl nadále chirurgické oddělení.

K datu 30. červnu 1949 měla nemocnice celkem 130 lůžek, z nichž 44 bylo chirurgických, 48 interních, 23 infekčních a 15 porodnických. V průběhu téhož roku bylo vykázáno celkem 29 901 ošetřovacích dnů, náklady na ošetřovací den činily 123,26 Kč. Operací bylo provedeno 459 (pozn. 22).

V roce 1946 byl pro nemocnici zakoupen od paní Kůrkové předměstský dům čp. 43 zvaný Sirkovna, sloužil potom k ubytování části zaměstnanců (pozn. 23). Přes adaptační stavební práce prováděné v roce 1946 byla nemocniční budova provozně nevyhovující, a proto se uvažovalo o výstavbě nové nemocnice. Ze stavby na pozemcích sevřených dnešními ulicemi Husineckou a Pivovarskou, tak jak to v polovině roku 1949 plánovala zdravotní komise ONV, sešlo. O rok později za účasti referentů KNV bylo uvažováno o rozšíření areálu přístavbou.

K západní části dosavadní nemocniční budovy, která měla v budoucnu sloužit pouze potřebám interního oddělení, mělo být přistaveno kolmo v jižním směru jedno křídlo. V nové dvoupatrové budově mělo být umístěno chirurgické oddělení s operačními sály a také komplement. Počet lůžek měl tím stoupnout na 240. I z tohoto záměru sešlo a nakonec byla uskutečněna pouze adaptace bývalého infekčního pavilonu na dětské oddělení.

K zamýšlenému spojení této budovy s centrálním nemocničním komplexem však už nikdy nedošlo (pozn.24).