Založení nemocnice

Návrh vybudovat v Prachaticích nemocnici byl podán prachaticko-volarskému okresnímu zastupitelstvu již v roce 1894, nezískal však většinovou podporu. Byla zvolena jen tříčlenná přípravná komise, která se sešla teprve roku 1896, kdy byla doplněna dalšími třemi členy. Tato pracovní skupina předložila výsledky svých jednání okresnímu zastupitelstvu dne 3. listopadu 1898. Okresní reprezentanti zamítli zřízení nemocnice okresem, ale schválili příspěvek 40 000 korun na její výstavbu za předpokladu, že město Prachatice shromáždí potřebné finanční prostředky a nemocnici postaví svých nákladem (pozn.1).

Dne 2. prosince 1898 na slavnostním zasedání konaném na počest 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. se prachatické městské zastupitelstvo jednomyslně usneslo postavit nemocnici na náklady města s využitím zmíněného okresního příspěvku. Přitom si vyhradilo právo jmenování lékařského i správního personálu. Na dotaz okresního zastupitelstva, kým bude nově vystavená nemocnice vydržována, odpovědělo obecní zastupitelstvo, že bude vydržovat nemocnici z vlastních prostředků, pokud bude okres přispívat do vydržovacího fondu roční částkou 800 korun. Tento příspěvek byl okresním zastupitelstvem schválen již 29. března 1899.

K řešení otázek spojených s výstavbou nemocnice byl dne 12. dubna 1899 zvolen výbor, jehož předsedou byl starosta města Johann Zdiarsky a členy c. k. okresní lékař, městský lékař, obvodní lékař a místní duchovní správce. Prvním z úkolů tohoto výboru bylo rozhodnout o vhodném staveništi. V úvahu připadala jednak tzv. Schäferova vila na Dolním předměstí (čp. 204/II), jednak nad ní ležící pole Ohrada. Výbor sice dal přednost druhé alternativě, ale konečná volba byla opačná.

Zemský výbor království odmítl v říjnu 1899 poskytnout plány pro stavbu a přípisem ze dne 11. dubna 1900 si vyžádal usnesení prachatického obecního zastupitelstva a sdělení způsobu krytí nákladů výstavby. Rada města na zasedání dne 10. května 1900 se usnesla, že zastupitelstvo projedná pokrytí nákladů až poté, co bude znám předběžný rozpočet a z něj vyplývající částka připadající na město Prachatice. Výlohy měly být kryty řádnými i mimořádnými příjmy. Okresní zastupitelstvo bylo také zemským výborem vyzváno, aby sdělilo podmínky, za nichž si bude půjčovat částku 40 tisíc korun k uhrazení svého příspěvku na stavbu nemocnice. Vrchními úřady byla vila čp. 204/II s přilehlým parkem uznána za velmi vhodnou pro projektovanou stavbu nemocnice.

Obecní zastupitelstvo se proto na zasedání konaném dne 5. dubna 1902 rozhodlo tento objekt od tehdejší majitelky Anny Zdiarské odkoupit. Následně byl vypsán konkurz na stavbu nemocnice. Došla pouze jediná nabídka, kterou učinil prachatický stavitel Rudolf Zobel. Pražské místodržitelství schválilo jím předložené plány dne 9. května 1902. V důsledku voleb mezitím došlo ke změně ve složení okresního zastupitelstva. Nová reprezentace se zdráhala plnit závazky svých předchůdců. Proto městské zastupitelstvo podalo k pražskému místodržitelství stížnost, ale neuspělo s ní. Okresnímu výboru však zemský výbor uložil, aby se s prachatickou obcí shodl. Při jednání se zástupci města bylo pak nalezeno řešení, které počítalo s rozdělením nákladů na zřízení a udržování nemocnice mezi město Prachatice a okres rovným dílem. Polovina členů kuratoria měla být volena obcí, druhá okresem, měla být zachována rovnoprávnost obou zemských jazyků a primářem měl být zvolen MUDr. Anton Stini po své předchozí rezignaci na místo obvodního lékaře. Sekundárním lékařem se měl stát nově zvolený obvodní lékař. Ze strany prachatické městské obce byly tyto návrhy schváleny 25. ledna 1904.

Avšak okresní zastupitelstvo změnilo na zasedání konaném dne 15. dubna 1904 svá předchozí stanoviska a rozhodlo založit a udržovat nemocnici na útraty okresního fondu a spravovat ji okresním výborem. Nad tímto rozhodnutím vyjádřilo městské zastupitelstvo politování. Z důvodu naléhavé potřebnosti nemocničního zařízení se však rozhodlo neklást žádné překážky, pokud bude město ve svých požadavcích uspokojeno. Městská rada, která byla pověřena dalším jednáním, se s okresním výborem dohodla, že okres převezme od obce objekty nabyté k výstavbě nemocnice za nákupní cenu, vrátí obci vydaný obnos 4254,54 korun vybraný na městský lůžkový fond a uhradí částku 60 tisíc korun, které si město vypůjčilo na stavbu u Ústřední banky. Naproti tomu se prachatická obec zavázala předat okresnímu výboru, resp. správě nemocnice, nemocniční fondy v celkové výši 19 136,92 korun.

Dříve uzavřená dohoda ohledně jmenování lékařského personálu zůstala nedotčena. Usnesení okresního zastupitelstva bylo pak schváleno zemským výborem Království českého dne 7. června 1904.

Stavba prachatické nemocnice byla zadána Emilu Brücknerovi, staviteli z Nymburka. Byla zahájena 29. srpna 1904 a při její realizaci byly zčásti použity původní plány Rudolfa Zobela. Stavebním dozorem byl pověřen schwarzenberský vrchní inženýr Jan Sedláček z Hluboké nad Vltavou. Instalatérské práce provedla firma Antonín Kunz z Hranic na Moravě a vnitřní telefonické vybavení zajistila prachatická firma Wenzl Jungbauer. Místní řemeslníci Vondrášek a Váňa zhotovili potřebné truhlářské výrobky. Stavba byla dokončena dne 22. října 1905, tedy za necelých 14 měsíců. Kolaudace, při níž nebyly zjištěny žádné závady, proběhla 28. října téhož roku. Celkové náklady na vybudování prachatické nemocnice činily 209 358,75 korun, z čehož připadlo na zakoupení budov a pozemků 39 799,17 korun, provedení stavby přišlo na 128 548,17 korun a veškeré zařízení stálo 41 011,41 korun. Úhrada nákladů plynula převážně z půjček okresního fondu, s nímž splynul i od města převzatý zbytek z nemocniční nadace P. Fr. Hoyera ve výši 2 413,09 korun a odkaz 100 korun pana Aloise Hlinky (pozn.3).

Slavnostní otevření nemocnice se konalo dne 30. prosince 1905 za účasti představitelů okresní správy, představitelů měst a obcí regionu i důstojnického sboru prachatické posádky. Objekt vysvětil kanovník J. Spina, který zde zastupoval českobudějovického biskupa ThDr. Martina Říhu (pozn.2). Prachatická nemocnice zahájila provoz dne 1. ledna 1906 jako nemocnice soukromá. Zemským zákonem č. 28 ze dne 17. března 1906, vydaným 23. dubna téhož roku, bylo ústavu uděleno právo veřejnosti. Na základě nejvyššího souhlasu a výnosem c. k. místodržitelství ze dne 20. dubna 1906 bylo povoleno vtělit do názvu nemocnice jméno monarchy. A tak od 8. května 1906 byl oficiální název ústavu Všeobecná veřejná nemocnice císaře Františka Josefa I. v Prachaticích. Podle údajů z roku 1908 tvořily jádro nemocnice tři jednopatrové budovy. Prostřední hospodářská budova byla propojena s okrajovými klinickými pavilony dvěma přízemními chodbami. V západně situovaném pavilonu pro interní choroby (čp. 204/II) bylo v 7 pokojích 27 lůžek pro nemocné, nacházela se zde úřadovna správce, čekárna, úřadovna lékařů a skladiště. Pavilon byl vybaven 4 záchody a 2 koupelnami.

V přízemí východně položeného chirurgického pavilonu (čp. 206/II) byly umístěny dva operační sály a místnost se sterilizačním přístrojem. V budově bylo 7 pokojů s celkovým počtem 31 lůžek, 4 záchody a 2 koupelny. V suterénu se nacházela místnost pro služky a sušárna prádla. V přízemí hospodářské budovy byla umístěna kuchyně, jídelna pro ošetřovatelky, návštěvní místnost, spíž a záchod, v patře nemocniční kaple se sakristií, 2 pokoje pro ošetřovatelky, umývárna a další klozet. Zásoby potravin byly skladovány na půdě. Pavilon infekčních nemocí byl ve zvláštní přízemní budově (dnes objekt pobočky Zdravotního ústavu v Českých Budějovicích). V osmi pokojích pro nemocné bylo umístěno celkem 10 lůžek, budova byla vybavena operačním sálem, pokojem pro ošetřovatelku, 2 koupelnami a 2 záchody. Velký dezinfekční přístroj byl umístěn v suterénu.

V oploceném nemocničním areálu se nacházely ještě další tři přízemní, ale nepodsklepené stavby: budova s bytem domovníka, prádelnou a mandlovnou, umrlčí komora s pitevnou a konečně lednice, v jejíž předsíni bylo uchováváno maso. Všechny místnosti byly vytápěny kamny, na operačních sálech kachlovými, do nichž se přikládalo zvenku. Jako palivo bylo používáno černé uhlí. Svítilo se petrolejovými lampami. Pitná voda odebíraná z městského vodovodu byla rozvedena do všech budov areálu a sloužila i užitkovým potřebám. Kanalizace byla svedena do žump, odpad dezinfikován a dále vypouštěn do Živného potoka. Telefonní spojení bylo pouze v rámci ústavu, ve městě v té době ještě nebylo zavedeno. Přilehlý park se zahradou se rozkládal jihovýchodně od hlavních budov na ploše přesahující 1,1 ha, pro potřeby ústavní kuchyně byla část zahrady osazována zeleninou.

Vrchní správu nemocnice vykonávalo kuratorium, jehož 5 členů bylo české a 5 členů německé národnosti. Včetně čtyř náhradníků bylo voleno okresním zastupitelstvem na dobu 3 let. Kuratoriu předsedal okresní starosta. Této vrchní správě příslušela veškerá zásadní rozhodnutí týkající se chodu zařízení, jmenování lékařů a správních úředníků. Spravování ústavního majetku, dohled nad hospodařením, uzavírání smluv na dodávky, přijímání služebnictva a pod. měla na starosti dozorčí rada. Tu tvořili 4 členové a 2 náhradníci volení okresním zastupitelstvem na dobu 3 let, dále okresní starosta nebo jeho náměstek a delegát zemského výboru. Dozorčí rada volila ze svého středu kontrolora ústavu.

Odborná činnost byla řízena primářem, jemuž byl podřízen sekundární lékař jak v ohledu administrativním, tak odborném. Lékaři museli ovládat oba zemské jazyky. Nesměli se současně vzdálit z Prachatic (pozn.3). V průběhu existence prachatického monoprimariátu se vystřídalo v jeho vedení šest lékařů. Bez ohledu na délku jejich působení ve vedoucí funkci si všichni zasluhují naši úctu. Tito humanisté, nepochybně odborníci na úrovni doby, vedeni snahou o co nejlepší léčebné výsledky, se bez výjimky potýkali s celou řadou problémů nejen medicínského, ale také organizačního charakteru.

Poznámky:
1) Starý, V.: Devadesáté výroční nemocnice, in Listy Prachaticka č. 290 ze dne 12. 12. 1995, s. 10.
2) SOkA PT, AM PT, Pamětní kniha 1860–1910, sign. II-395, s. 166–177. 
3) SOkA PT, Státní okresní nemocnice Prachatice (1896) 1906–1951 (1952) (dále jen SON PT), inv. č. 4
   (Stanovy Všeobecné veřejné okresní nemocnice v Prachaticích 1908).

Text:
MUDr. Jan Antonín Mager