Abstrakt Elektroforéza bílkovin je běžnou technikou rutinně
používanou klinickými laboratořemi ke screeningu abnormalit bílkovin séra a některých dalších biologických tekutin.
Agaróza slouží jako univerzální a efektivní podpůrné medium. V diagnostických aplikacích se v ní sérum dělí na pět
hlavních frakcí dle jejich náboje při daném pH : albumin, a1 a a2-globuliny, ß-globuliny a g-globuliny. Každá zóna
obsahuje jeden a více sérových proteinů. Elektroforéza (ELFO) je založena na pohybu
nabitých částic v elektrickém poli. Stanovované látky musí mít charakter iontů nebo amfolytů. Bílkoviny patří mezi
amfolyty, které mohou nabývat kladného i záporného náboje v závislosti na pH pufru, při kterém elektroforéza probíhá.
Je-li směs nabitých částic vystavena působení elektrického pole, začnou se molekuly látek pohybovat. Pohyblivost
bílkovin je ovlivněna těmito faktory: - charakterem dělené látky (velikost náboje, tvar a velikost molekul, relativní
molekulová hmotnost);
- vlastnostmi prostředí, ve kterém dělení probíhá (hodnota pH, iontová síla,
napětí, proud).
Pozitivně nabité molekuly proteinů se lépe
adsorbují než negativně nabité molekuly, a proto při elektroforéze proteinů jsou využívány negativní náboje.
Izoelektrický bod většiny sérových bílkovin je v oblasti slabě kyselé při pH 5–6. Proto v prostředí alkalického pufru,
nejčastěji pH 8,6, budou u sérových bílkovin převažovat záporné náboje a jejich pohyb bude s různou rychlostí směřovat
k anodě. Albumin vykazuje nejvyšší negativní náboj a tím i nejrychlejší pohyblivost k anodě.
Elektroforéza může probíhat na různých nosičích.
Historicky nejstarším byl chromatografický papír. V klinicko-biochemické praxi se nejčastěji setkáváme s
elektroforézou na acetátcelulózových foliích nebo na agarózovém gelu. Při elektroforéze, která využívá jako
nosič papír nebo acetátcelulózu, putují molekuly bílkovin roztokem pufru, který je vně nosiče. Molekuly se tedy dělí
především podle svého náboje. Podobně se budou dělit bílkoviny i v málo koncentrovaném agarózovém gelu.
Pomocí
elektroforézy se bílkoviny krevního séra rozdělí obvykle na 5–6 frakcí – albuminovou, α1,
α2, β, γ frakce se někdy rozliší na β1 a β2. S
výjimkou albuminů jsou další frakce tvořeny vždy skupinou bílkovin, které mají přibližně stejnou elektroforetickou
pohyblivost.
Hodnocení Literatura Příbalový leták výrobce. http://www.wikiskripta.eu/index.php/Elektrofor%C3%A9za_b%C3%ADlkovin_v_s%C3%A9ru
|