OSN-SAbstraktOSN-E AST (aspartátaminotransferáza) patří mezi aminotransferázy
- enzymy, stanovované při tzv. jaterních testech. Katalyzuje reverzibilní přenos aminoskupiny mezi L-aspartátem a
2-oxoglutarátem. V buňce i v krvi se vyskytují dva izoenzymy - cytoplazmatický se vyplavuje do krve již
při zvýšení permeability buněčné membrány, zatímco mitochondriální izoenzym ukazuje na těžké poškození buňky. Největší
aktivitu AST má myokard, kosterní sval a játra. Stanovení není proto příliš specifické pro určité onemocnění.
Nejvíce bývá aktivita v séru zvýšena při těžkém poškození hepatocytů. Význam stanovení u akutního infarktu
myokardu vymizel. OSN-SFyziologická variabilitaOSN-E Aktivita v séru je mírně snížená v těhotenství.
Novorozenci mají vyšší hodnoty AST v prvních dnech po porodu (následek hypoxie svalů během porodu). U dětí
nalézáme aktivitu 2 ‑ 3krát vyšší než u dospělých, s věkem dítěte klesá. Muži mají vyšší
hodnoty AST než ženy, aktivita je přímo úměrná hmotnosti. Aktivita AST vykazuje cirkadiánní rytmus, nejvyšší hodnoty
bývají mezi 7. ‑ 11. hodinou, změny ze dne na den mohou být
15 ‑ 21 %. Tělesná aktivita zvyšuje hodnoty o 2 ‑ 6
%, velmi těžká tělesná námaha až o 75 %. Obecně jsou hodnoty enzymů nižší vleže
o 10 ‑ 15 %. OSN-SPatofyziologické mechanismy ovlivňující
koncentraciOSN-E Zvýšené hodnoty aktivity AST
v séru 1) poškození jater · akutní virová hepatitida ‑ maximální
hodnota aktivity je 10krát až 100krát vyšší než horní referenční mez (průměrně 40krát), u nekrotizujícího typu je
poměr AST/ALT vyšší než 0,7; u nekomplikovaného průběhu se normalizuje u hepatitidy A do 3 až 5 týdnů, u
hepatitidy B později ‑ do 6 až 12 týdnů, návrat je pomalejší i u cholestatické formy;
u hepatitidy C je průběh obdobný ·
chronická hepatitida -
podezření na chronický průběh: přetrvává‑li zvýšení 6 měsíců (zvýšení 1,5krát u perzistující chronické
hepatitidy, 4 a vícekrát u aktivní
formy) ·
alkohol‑toxická
hepatitida - aktivita AST je mnohem nižší než při akutní virové hepatitidě ·
toxické poškození (také
krátkodobý vzestup po požití většího množství alkoholu) ‑ výše vzestupu je výrazem rozsahu
postižení, tj. nekróz; zvyšují se také LD, GMD a GGT ·
coma hepaticum - více
než 60krát vyšší hodnoty, preterminálně aminotransferázy klesají, AST/ALT větší než 0,7; značné zvýšení také u LD a
cholestatických enzymů ·
infekční mononukleóza -
LD je většinou značně vyšší než AST ·
sepse ·
dekompenzovaná jaterní
cirhóza - maximálně 4 až 5krát vyšší aktivita, zpravidla vyšší hodnoty než ALT · karcinom jater - 5 až 10násobné zvýšení, ALT bývá vyšší
než AST ·
metastázy do jater -
pomalý vzestup, AST/ALT = 1 nebo více (GGT a GMD stoupají dříve) ·
srdeční selhání
(městnání krve v játrech) - zvýšení 10 až 40krát ·
cholangitida ·
biliární kolika (vrací
se k normě za několik dní) ·
extrahepatální
cholestáza - zvýšení 2 až 4krát 2) onemocnění myokardu · akutní infarkt myokardu - počátek vzestupu
4 ‑ 8 hodin po atace, maximální aktivita za 16 ‑ 48 hodin (až 25násobné zvýšení nad
horní referenční mez, u nekomplikovaných případů návrat k normě za 3 ‑ 6 dnů; AST se vyplavuje
z cytoplazmy i z mitochondrií ‑ charakteristický poměr AST/ALT větší než 1, poměr CK/AST
je menší než 10 (průměrně 6); pokud stoupá i ALT, jde o známku srdečního selhání s městnáním v játrech; u
anginy pectoris je aktivita AST normální ·
po operaci
srdce ·
po
resuscitaci 3) onemocnění kosterních svalů (poměr CK/AST je větší než
10) ·
časné stadium svalové
dystrofie ·
po zhmoždění
svalů ·
po dlouhotrvající
tělesné námaze 4) ostatní ·
šok ·
zánětlivá onemocnění
(např. perikarditida, myokarditida, pankreatitida) ·
plicní infarkt
(aktivita zvýšena 2 ‑ 10krát) aj. onemocnění vedoucí k nekróze, včetně velkých nekrotizujících
nádorů ·
hypothyroidismus ·
hemolytické
anemie ·
některé onemocnění
CNS ·
po otravě
CO ·
při podávání některých
léků: isoniazid, phenothiaziny, erythromycin, progesteron, anabolické androgenní steroidy, halothan, methyldopa,
opiáty, indomethacin, salicyláty u dětí, aj. ·
Reyeův
syndrom Snížené hodnoty aktivity ALT
v séru ·
deficit vitaminu
B6 (pyridoxin, prekurzor pyridoxalfosfátu ‑ koenzymu ALT) · uremie ·
podání metronidazolu,
trifluoperazinu OSN-SOmezení stanoveníOSN-E Vadí rozsáhlá hemolýza (falešně vyšší
výsledky). OSN-SPoužití ve výpočtech a odvozených
parametrechOSN-E AST/ALT (de Ritisův
kvocient) Poměr aktivity AST/ALT v séru slouží jako prognostický
ukazatel. Hodnoty nad 0,7 (případně nad 1) jsou prognosticky závažnější. U akutní a chronické virové hepatitidy
bývá poměr v rozmezí 0,5 ‑ 0,8; u cirhózy nealkoholického původu nad 1; nejvyšší hodnoty
nacházíme u alkoholického poškození jater. Výsledky nad 1 mohou také znamenat poškození svalů (infarkt
myokardu, svalová dystrofie) CK/AST (Szasz)
Lze
použít, je‑li aktivita CK v séru (při 37°C) vyšší než 6,5 µkat/l, zvýšení AST nesmí mít extrakardiální příčiny (onemocnění
jater je možné rozpoznat současným stanovením ALT, GGT a GMD). Je‑li poměr menší než 10 (5 ‑ 6),
jde o infarkt myokardu s pravděpodobností 90 %. Hodnoty větší než 10 (průměrně 27) ukazují na poškození
kosterního svalstva. Dnes se však při diagnostice poškození myokardu používají jiné testy (viz biochemické markery
poškození myokardu). LD/AST Slouží
hlavně k odlišení prehepatálního ikteru: poměr vyšší než 12 svědčí pro hemolytický ikterus.
OSN-SZnaky analytické metodyOSN-E Rozdíly mohou být mezi výsledky metod, které stanovují AST
bez přídavku pyridoxalfosfátu a metodami, které do reakční směsi tento koenzym přidávají. Část AST v séru, může
být, narozdíl od enzymu v buňce, již zbavená koenzymu (jde o čistý apoenzym, zatímco v buňce se vyskytuje
holoenzym = apoenzym + koenzym). Čistý apoenzym se často vyskytuje v kontrolních sérech, které jsou
obohacovány čištěnými enzymy. Metody bez přídavku pyridoxalfosfátu tak dávají až o 50 % nižší
výsledky. Doporučené rutinní metody stanovení: IFCC metoda pro 37
°C/ECCLS/DGKCh 94 new (různá označení pro stejnou metodu. Jednoznačně
s přídavkem pyridoxal‑5‑fosfátu. Toleranční limit EHK: 21 %, CV % pro vnitřní kontrolu kvality:
7 %, teoretický toleranční limit: 23,1 %. Metody bez použití pyridoxalfosfátu jsou nedoporučené. Certifikovaný
referenční materiál je zatím nedostupný. Stanovení aktivity AST dle IFCC je založeno na měření
poklesu absorbance reakční směsi při 340 nm, dané změnou koncentrace oxidované a redukované formy NAD+
(nikotinamidadenindinukleotid - koenzym oxidoreduktáz). Při reakci katalyzované aspartátaminotransferázou
vzniká oxalacetát, který je dále redukován na L‑malát enzymem malátdehydrogenázou, využívající jako koenzym
NADH. Rychlost úbytku koncentrace NADH je úměrná aktivitě AST. Do reakční směsi se ještě navíc přidává enzym
laktátdehydrogenáza. V analyzovaném séru je totiž vždy přítomen endogenní pyruvát, který se danou reakcí přemění
na laktát a nemůže tak interferovat při stanovení AST. OSN-SPoužití pro klinické účelyOSN-E Vzhledem k tomu, že AST pochází z mnoha orgánů,
není jeho stanovení příliš specifické pro určité onemocnění. Velmi vysoké hodnoty aktivity bývají u jaterního
onemocnění a při šoku. Stanovení je více citlivé k detekci poškození hepatocytů než k detekci biliární
obstrukce. K alkoholovému poškození jater je AST více citlivé než ALT. Pro diagnózu infarktu myokardu je
diagnostická senzitivita 64 %, diagnostická specifičnost 57 %. Vyšší specifity můžeme dosáhnout při použití
koeficientů AST/ALT a CK/AST. Vždy je nutno brát v úvahu i rozdílný biologický poločas ALT (2 dny) a AST (17
hodin). Mitochondriální izoenzym je prognostickým ukazatelem. OSN-SLiteraturaOSN-E http://www.enclabmed.cz/ |