Beta-2-mikroglobulin v séru
Beta-2-mikroglobulin (S; hmot. konc. [mg/l] Imunoturbidimetrie)


Synonyma: B2M v séru Zkratka: S_B2MG
Lokální kód: 133 Kód NČLP: 01073
Kód VZP rutina: 91139 Kód VZP statim:

Princip stanovení: Imunoturbidimetrie
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast, gel +/-, aktivátor srážení
Odebírané množství: 3 ml
Dostupnost rutinní: Jednou týdně - při dostatečném počtu vzorků. Odezva: Odpoledne v den zpracování.
Dostupnost statim: Jen po předchozí domluvě Odezva:
Poznámka k dostupnosti a odezvě:

Pokyny k preanalytické úpravě vzorků: Nejsou zvláštní požadavky k preanalytické fázi.
Pokyny k transportu: Nejsou zvláštní požadavky na transport.

Pokyny k odběru vzorku:

Stabilita vzorku (dle výrobce):
Stabilita při 20-25°C:
Stabilita při 4-8°C: 7 Den
Stabilita při -20°C: 12 Týden
Stabilita při -70°C:
Poznámka ke stabilitě: Údaje platné pro odseparované sérum.


Referenční rozmezí:
Věk od Věk do DRM HRM Jedn. Další údaje
0D 99R+ 0,7 3,4 mg/l L


Doplňující klinické informace:

Autorské poznámky:


Další informace:

Abstrakt

Beta–2–mikroglobulin (B2M) je polypeptid, který byl izolován jako močová bílkovina již v r. 1964 a který tvoří součást antigenního HLA systému. Beta-2-mikroglobulin (B2M) je produkován především u některých zánětlivých onemocnění. Zvýšené hladiny v séru jsou nalézány u onemocnění jater a ledvin. Produkce beta-2-mikroglobulinu u leukemií, lymfomů a mnohočetného myelomu předurčuje oblast využití v onkologické praxi.

 

 

Chemická a fyzikální charakteristika, struktura a povaha analytu

Beta–2–mikroglobulin je jednoduchý neglykosylovaný polypeptid tvořený 100 aminokyselinami s jedním disulfidickým můstkem o molekulové hmotnosti 11 800 Da. Je součástí povrchu většiny buněk jako transplantační antigen Jeho sekvence aminokyselin a trojrozměrná struktura vykazuje homologii s konstantní částí těžkého a lehkého řetězce imunoglobulinu G.

 

Role v metabolismu

B2M tvoří lehký řetězec lidského leukocytárního antigenu I. třídy, a to extracelulární doménu. HLA antigeny jsou hlavní histokompatibilní antigeny, které mají důležitou úlohu při mezibuněčných interakcích a při rozpoznávání buněk. Hlavní histokompatibilní komplex (MHC) I. třídy se skládá z heterotrimeru tvořeného těžkým řetězcem MHC I. třídy, fragmentem antigenního peptidu a B2M. Funkce beta–2–mikroglobulinu je dosud nejasná, některé vlastnosti jsou podobné imunoglobulinům. Zdá se, že může napomáhat cytotoxickým lymfocytům k rozpoznání vlastních nebo cizích antigenů. Zvýšená hladina v séru reflektuje pravděpodobně defektní expresi MHC I. třídy na povrchu nádorových buněk, vedoucí k jejich chybnému rozpoznání imunitním systémem.

 

Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci

Zvýšené sérové hodnoty jsou pozorovány především u hematologických maligních nádorů.

 

Interference in-vivo

Hladiny B2M v séru jsou závislé na funkci ledvin. Při poškození glomerulů dochází ke snížené filtraci B2M, jeho koncentrace v séru se zvyšují. Při poruše tubulárního systému není naopak B2M účinně reabsorbován a zvyšuje se jeho koncentrace v moči. Při hodnocení hladin B2M je tedy vždy třeba vyloučit onemocnění ledvin.

 

Použití pro klinické účely

  Maligní onemocnění a B2M

·         Screening: nelze použít.

·         Stanovení diagnózy: při hledání neznámého primárního nádoru.

·         Odhadnutí závažnosti onemocnění: obvykle koreluje hladina v séru se stadiem onemocnění.

·         Monitorování průběhu onemocnění a především monitorování úspěšnosti terapie je hlavní oblastí využití tohoto markeru. Zvýšení sérového B2M pozorujeme u systémového onemocnění B-lymfocytárního systému, u mnohočetného myelomu, chronické lymfocytární leukemie a nehodgkinských lymfomů B-lymfocytárního původu (Hallek et al. 1996). K určitému zvýšení sérového B2M v případě rozsevu onemocnění dochází i u solidních karcinomů.

·         Jeho nevýhodou však je, že do oběhu je ve zvýšené míře uvolňován při buněčné nekróze, např. při zánětlivých procesech, při chemoterapii a aktinoterapii.

 

Benigní onemocnění, jiné příčiny falešné pozitivity v séru

Nespecifické zvýšení je možno pozorovat při některých poruchách ledvin, u pacientů s chronickými zánětlivými a autoimunitními onemocněními, dále u nemocných s kolagenózami a s revmatoidní artritidou.

 

Omezení stanovení

Je značná nestabilita B2M v moči, zejména při pH 5,5 a nižším, při leukocyturii s vysokým pH moče (destrukce proteinu). Destrukci proteinu lze zabránit alkalizací moče pomocí hydrogenkarbonátu.

 

Zdroj (syntéza, příjem)

Denně se produkuje u dospělého jedince 50–200 mg B2M, syntéza je nejintenzivnější v B–lymfocytech a plazmocytech.

 

Distribuce v organismu, obsah ve tkáních

B2M je přítomen téměř ve všech buňkách kromě erytrocytů a trofoblastických buněk. Za fyziologických podmínek cirkuluje v krvi až 3 mg/l B2M.

 

Způsob vylučování nebo metabolismus

Vylučuje se ledvinami. Při rozpadu buněk se uvolňuje do krevní plazmy, vylučuje se do glomerulárního filtrátu a je zpětně resorbován zdravými tubulárními buňkami. Stanovení B2M v séru je proto citlivým ukazatelem tubulárního poškození ledvin. Stanovení B2M má význam zejména v onkologii a nefrologii. B2M se využívá jako nádorový marker, je však málo specifický. Význam má především u maligních procesů buněk krevní řady (leukemie, lymfomy). Jeho nevýhodou však je, že do oběhu je ve zvýšené míře uvolňován při buněčné nekróze např. při zánětlivých procesech, při chemoterapii a po aktinoterapii maligních nádorů aj. Dochází tak k nespecifickému zvyšování jeho sérových hladin, což ztěžuje interpretaci. Efekt terapie přetrvává minimálně 3 měsíce.

 

Biologický poločas

40 minut.

 

Kontrolní (řídící) mechanismy

Syntéza B2M je regulována některými interferony (a, g) a interleukiny (IL1, IL2).

 

Literatura

Tragardh, L., Wiman, K., Rask, L., Peterson, P.A.: Amino acid sequence homology between HLA-A,B,C antigens, beta2-microglobulin and immunoglobulins. Scand.J.Immunol., 8, 1978, 4563-68.

Kaušitz, J.: Rádioimunoanalýza v onkológii. LF UK Plzeň, 1995.

Hebert, A.M., Strohmaier, J., Whitman, M.C., Chen, T., Gubina, E., Hill, D.M., Lewis, M.S., Kozlowski S.: Kinetics and thermodynamics of beta2–microglobulin binding the alpha3 domain of major histocompatibility complex class iheavy chain. Biochemistry, 40, 2001, 5233-5242.