|
Abstrakt Glykoprotein C3 je důležitou složkou komplementu. Hraje klíčovou roli
v klasické i alternativní dráze aktivace komplementu. Chemická a fyzikální charakteristika,
struktura a povaha analytu C3 je glykoprotein o Mr = 185 000 (řetězec α má Mr = 115 000 a řetězec β má Mr = 75 000). Řetězce α a
β jsou spojeny disulfidickými můstky. Uvnitř hydrofóbního pláště je skrytá thiolesterová
vazba. Při elektroforéze bílkovin se
C3 pohybuje v oblasti β2-globulinů. Tato zóna je téměř výhradně tvořena C3 složkou komplementu. Při delším
skladování séra dojde k degradaci C3. Fragment C3c způsobí zneostření a rozšíření β1 a souběžně dojde
k poklesu β2. Postupem času a degradace může dojít až k vymizení β2.
Role v metabolismu Při aktivaci C3, kdy se z α řetězce odštěpí peptid C3a (dalším
fragmentem je C3b), je thiolesterová vazba odkryta a během 30 – 60 mikrosekund štěpena. Rozštěpení thiolesterové vazby
znamená změnu struktury a také změnu biochemických vlastností. C3b reaguje s nejbližším reaktantem. Tímto způsobem C3b opsonizuje. Pokud
ovšem vhodného příjemce nenajde, může vytvořit kovalentní vazbu s vodou. Po této hydrolyzaci již nemůže vytvořit
kovalentní vazbu a tudíž opsonizovat. C3b má velkou afinitu k IgG. Tento opsonin je mnohem silnější než samotný
C3b. Ovšem k pokračování
komplementové kaskády je nutné, aby se složka C3b setkala s C4b a vznikla mezi nimi kovalentní
vazba.
Zdroj (syntéza, příjem) C3 složka komplementu je syntetizována především v hepatocytech. K dalším
buňkám syntetizujícím C3 patří monocyty, makrofágy, fibroblasty a endoteliální buňky.
Způsob vylučování nebo metabolismus Vlivem C3-konvertázy se C3 štěpí na fragmenty C3a a C3b. C3b je dále degradován
proteázou na inaktivní C3c a C3dg. Nakonec jsou fragmenty C3 pohlceny fagocytárními buňkami
v játrech.
Biologický poločas Biologický poločas C3 je 2,5 dne. Patofyziologické mechanismy
ovlivňující koncentraci Pokles C3 může být způsoben zvýšenou spotřebou složek komplementu nebo sníženou
syntézou.
Snížené hodnoty koncentrace
C3 v séru: SLE Akutní postinfekční glomerulonefritida Membrano-proliferační glomerulonefritida Poškození jaterních
buněk Revmatoidní
artritida U chronických nefritid je
snížení C3 spojováno s exacerbací onemocnění a opětovné zvýšení C3 prozradí zlepšení stavu
Pokud je snížení C3 delší dobu,
je to považováno za prognosticky nepříznivý signál. Přímé následky abnormálních koncentrací Pacienti s deficiencemi C3 složky komplementu jsou náchylní
k opakovaným těžkým bakteriálním infekcím. Použití pro klinické
účely Stanovení C3 složky komplementu
není příliš specifické. Zjištění zvýšené hladiny (např. při reakci akutní fáze) není příliš informativní.
Diagnosticky důležitější je snížení hladiny C3 v séru (viz.patofyziologie).
Kontrolní (řídící) mechanismy Faktor B za přítomnosti Mg2+ spolu s faktorem D zvyšují proteolytický vliv
komplexu C3iBb na C3 a tím na vznik fragmentů C3a a C3b. Faktor H a faktor I zase podporují vznik inaktivního C3c a C3dg z C3b.
Působí tak do jisté míry jako inhibiční kontrolní mechanismus. Omezení
stanovení Stanovení ruší chylozita a
stáří (dochází ke zvyšování hladiny) séra. Literatura
HAEBERLI A.: HUMAN PROTEIN
DATA, 1. vydání, VCH Verlagsges.mbH, Weinheim, 1992, ISBN 3-527-28211-4. RITCHIE R.F.: SERUM PROTEINS IN CLINICAL MEDICINE, 1. vydání, MPX Maine printing
company, Portland Maine, 1996. MURRAY R.K., GRANNER D.K., MAYES P.A., RODWELL V.W.: Harperova biochemie,
H&H, Praha 2001, ISBN 80-7319-0 03-6. STITES D.P., TERR A.I.: Základní a klinická imunologie, Victoria Publishing
a.s., Praha 1994, ISBN 80-85605-37-6. MASOPUST J.: Klinická biochemie, Požadování a hodnocení biochemických vyšetření,
Karolinum, Praha, 1998, ISBN 80-7184-649-3. ENGLIŠ M.: Interpretace elektroforézy plazmatických bílkovin v agarozovém
gelu, AVICENUM, Praha, 1992, ISBN 80-201-0 170-5. KARLSON, GEROK, GROSS: Pathobiochemie, ACADEMIA, Praha, 1987,
21-041-87.
|