| Abstrakt Glykoprotein C4 je složkou komplementu. C4 složka komplementu usnadňuje
fagocytózu tím, že opsonizuje cizorodé částic (antigeny) přes komplementové receptory.
Chemická a fyzikální charakteristika, struktura a povaha
analytu C4 je glykoprotein o Mr = 206
000, má 3 řetězce (a,
b,
g)
kovalentně vázané disulfidickými vazbami. C4 se na buňky váže přes a
řetězec. Při elektroforéze migruje
v oblasti b1
(ovšem na intenzitu této zóny nemá téměř vliv). C4 je relativně nestálý protein (zejména v přítomnosti
Ca2+).
Role v metabolismu V klasické cestě aktivace je C4 aktivována C1s za vzniku C4a a C4b.
Fragment C4b se za přítomnosti Mg2+ naváže na buněčný povrch. V dalším kroku se na C4b váže C2a (větší fragment C2) a
spolu vytvoří C4bC2a zvanou C3-konvertáza. C3konvertáza aktivuje C3 složku komplementu. C4bC3B působí jako kofaktor
aktivace C5. Fragmenty C4a a C2b se uvolní do vnitřního prostředí. C4a (stejně jako jiné malé peptidy) má schopnost degranulovat mastocyty a
bazofily s tím, že v dalším kroku se z nich uvolní histamin a další produkty, které zvyšují
permeabilitu cév.
Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci Pokles C4 může být způsoben
zvýšenou spotřebou složek komplementu nebo sníženou syntézou. Snížené hodnoty koncentrace C4 v séru: SLE Akutní postinfekční
glomerulonefritida Vaskulitida Poškození jaterních
buněk Polyartiritida Hepatitida B Malnutrice Kryoglobulinemie Zvýšené hodnoty koncentrace C4 v séru: Při reakci akutní fáze (hladina
se mírně zvýší u bakteriálních infekcí, traumat, pooperačně, u malignit spojených s nekrózou
tkání)
Použití pro klinické účely U pacientů se sepsí v první fázi (akutní) dochází ke zvýšení C3 a C4. Ale
pokud se sepse rozvíjí dál až k septickému šoku, dochází k nápadnému snížení C3 a C4. Podle míry poklesu se
dá posuzovat závažnost stavu a dá se z něj odhadnout prognóza. Za prognosticky velmi nepříznivé se považuje
současný pokles imunoglobulinů. Zdroj (syntéza,
příjem) C4 složka komplementu je
syntetizována především v jaterních parenchymálních buňkách. Malé množství C4 se syntetizuje také v tkáních
(v makrofázích a renálním tubulárním epitelu). Syntéza C4 začíná již v osmém týdnu gestace.
Způsob vylučování nebo metabolismus Buňka potažená C4b může být fagocytována aktivovanými monocyty a
neutrofily. C4b (spolu s C3b) se váží
na receptor CR1 na erytrocytech. A touto cestou jsou transportovány imunokomplexy do jater a sleziny (hlavních
center degradace). C4b je v přítomnosti faktoru I serinovou proteázou štěpen na C4c a C4d.
Biologický poločas Biologický poločas C4 není znám. Kontrolní (řídící)
mechanismy C1 inhibitor – blokuje aktivaci
C4 a C2 C4b – v roztoku ztrácí
schopnost vázat se Schopnost kovalentně se vázat
může inhibovat malá molekula aminu jako například hydroxylamin, methylamin. Omezení
stanovení Stanovení ruší chylozita séra.
Plazma s heparinem dává falešně pozitivní výsledky, proto se doporučuje použít spíše EDTA nebo
citrát.
Literatura HAEBERLI A.: HUMAN PROTEIN
DATA, 1. vydání, VCH Verlagsges.mbH, Weinheim, 1992, ISBN 3-527-28211-4. RITCHIE R.F.: SERUM PROTEINS IN CLINICAL MEDICINE, 1. vydání, MPX Maine printing
company, Portland Maine, 1996. MURRAY R.K., GRANNER D.K., MAYES P.A., RODWELL V.W.: Harperova biochemie,
H&H, Praha 2001, ISBN 80-7319-0 03-6. STITES D.P., TERR A.I.: Základní a klinická imunologie, Victoria Publishing
a.s., Praha 1994, ISBN 80-85605-37-6. MASOPUST J.: Klinická biochemie, Požadování a hodnocení biochemických vyšetření,
Karolinum, Praha, 1998, ISBN 80-7184-649-3. ENGLIŠ M.: Interpretace elektroforézy plazmatických bílkovin v agarozovém
gelu, AVICENUM, Praha, 1992, ISBN 80-201-0 170-5. KARLSON, GEROK, GROSS: Pathobiochemie, ACADEMIA, Praha, 1987,
21-041-87.
|