CA 125 v séru
CA 125 (S; arb. látková konc. [kU/l] CMIA)


Synonyma: Nádorový antigen 125 Zkratka: S_C125
Lokální kód: 461 Kód NČLP: 01233
Kód VZP rutina: 81235 Kód VZP statim:

Princip stanovení: CMIA - Chemiluminiscence s využitím mikročástic
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast, gel +/-, aktivátor srážení
Odebírané množství: 3 ml
Dostupnost rutinní: Pondělí, středa, pátek Odezva: Odpoledne v den zpracování.
Dostupnost statim: Není statimové vyšetření! Odezva:
Poznámka k dostupnosti a odezvě:

Pokyny k preanalytické úpravě vzorků: Zmrazené vzorky musejí být po rozpuštění důkladně promíchány a znovu důkladně promíchány před použitím.
Pokyny k transportu: Nejsou zvláštní požadavky na transport.

Pokyny k odběru vzorku: Zabraňte hemolýze, nevhodné je ikterické a chylózní sérum. Lze použít i odběrový materiál se separačním gelem. Transport krve do laboratoře v den odběru.

Stabilita vzorku (dle výrobce):
Stabilita při 20-25°C:
Stabilita při 4-8°C: 7 Den
Stabilita při -20°C:
Stabilita při -70°C:
Poznámka ke stabilitě: Údaje platné pro odseparované sérum. Lze mrazit. Zabraňte opakovanému zmrazování a rozmrazování vzorků. Výrobce neudává stabilitu při 18-26°C a -20°C.


Referenční rozmezí:
Věk od Věk do DRM HRM Jedn. Další údaje
0D 99R+ <35 kU/l L


Doplňující klinické informace:
Vyšetření není určeno ke screeningu nádorových onemocnění.

Autorské poznámky:
Vzorky od pacientů, kterým byly z diagnostických nebo terapeutických důvodů aplikovány preparáty obsahující myší monoklonalní protilátky, mohou obsahovat lidské anti-myší protilátky (HAMA - Human Anti-Mouse Antibodies). Vzorky obsahující HAMA mohou při testování metodami, které využívají myší monoklonální protilátky, poskytovat anomální hodnoty. Heterofilní protilátky v lidském séru mohou reagovat s imunoglobuliny obsaženými v reagenciích, čímž způsobují interferenci v imunoanalýzách in vitro. Vzorky od pacientů, kteří jsou běžně vystaveni kontaktu se zvířaty nebo s produkty ze zvířecího séra, mohou být k teto interferenci náchylné a mohou u nich být naměřeny anomální hodnoty (zdroj: příbalový leták výrobce).

Další informace:

Abstrakt

CA 125 patří do skupiny nádorových markerů, které byly detekovány již začátkem 80. let na podkladě specifických protilátek. Je to důležitý nádorový marker vhodný především pro monitorování karcinomu ovarií. Přes výrazný pokrok v pochopení jeho klinických možností je přesná struktura jeho molekuly dosud neznámá. Rovněž funkce v organismu je nejasná.

Sérový CA 125 je vyšetřován v rámci screeningu, stagingu a monitorování onemocnění karcinomu ovarií, u dalších gynekologických tumorů (ca těla děložního), u nádorů plic a prsu, speciálně v případě infiltrace pleury či peritonea nádorem, a u hepatocelulárního karcinomu. Rychlý pokles k normálním hladinám během chemoterapie je prediktorem delšího přežití nemocných s ca ovarií.

 

Role v metabolismu

Dosud neznámá. Funkce CA 125 může být vázána s proteázovou aktivitou. Jeho detekce v reproduktivních orgánech naznačuje možnou roli při reprodukci. Jeho možná patofyziologická role snad souvisí s růstem a šířením nádoru.

 

Fyziologická variabilita

Hodnoty sérové koncentrace CA 125 u normální zdravé populace se pohybují do 35 kU/l (99. percentil). Je-li použita pro srovnání skupina osob s benigním onemocněním, pak je tato diskriminační hranice výrazně vyšší (65 kU/l).

 

Zdroj (syntéza, příjem)

CA 125 patří k diferenciačním antigenům, které jsou produkovány fetálními epiteliálními tkáněmi coelomového původu. V dospělém věku může být omezeně syntetizován v epitelu normální tkáně vejcovodů, bronchů, endometriu, cervixu, ale i v mezotelu pleury, perikardu a peritonea. Není prokazatelný v epitelu normálních ovarií.

Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci

V procesu chronického onemocnění jater nebo peritonitidy může hladina CA 125 dosáhnout hodnot i vyšších než 65 kU/l. Zvýšení sérového CA 125 je možno pozorovat i v dalších benigních procesech, dále i u gravidity, během menstruace nebo při endometrióze. V přítomnosti maligního procesu koreluje jeho hladina obvykle s nádorovou hmotou.

 

Distribuce v organismu, obsah ve tkáních

Z nemaligních onemocnění je CA 125-pozitivní obvykle tkáň benigních ovariálních nádorů, endometriózy a choroby jater a pankreatu. Chirurgický zásah v břišní dutině může vyprovokovat zvýšený pohyb CA 125 do cirkulace z mezotelu.

Exprese CA 125 je pozorována především v epiteliálních buňkách karcinomů ovarií, a to u 80 % serózních (nemucinózních) cystadenokarcinomů. Syntéza v dalších gynekologických nádorech nevykazuje již takovou senzitivitu, např. u karcinomů cervixu, endometria apod.

Produkce CA 125 u dalších nádorů (karcinomy mléčné žlázy, pankreatu, plic, žlučových cest) zřejmě reflektuje především postižení pleury a peritonea z důvodu infiltrace nádorovými strukturami. Byla prokázána rovněž zvýšená hladina CA 125 nemocných s hepatocelulárním karcinomem.

 

Použití pro klinické účely

 

Maligní onemocnění

  • Screening CA 125 v séru: vzhledem k nízké senzitivitě (obzvláště stadium I – pouze asi 50 %) a nízké specificitě není vhodné provádět screening u nesymptomatické populace. V případě genetické zátěže (alespoň jeden příbuzný) syndromem ovariálního karcinomu je doporučeno stanovit CA 125 (spolu s vaginálním ultrazvukovým vyšetřením) každoročně.
  • Stanovení diagnózy: nelze použít, pouze v situaci, kde není známa lokalizace primárního nádoru.
  • Odhadnutí závažnosti onemocnění: vhodný pro potvrzení stadia choroby.Vysoké hodnoty, které se po primární terapii nesníží, jsou indikací k ”second look” operaci. Senzitivita a specificita stanovení kolísá podle typu sledovaného nádoru a stadia onemocnění.
  • CA 125 při dlouhodobém sledování: Vyšetření CA 125 bývá nejčastěji užito k monitorování průběhu onemocnění (detekce relapsu či rozsevu onemocnění a odpovědi na léčbu) Serózní typ karcinomu ovarii, kde je CA 125 markerem první volby, vykazuje senzitivitu až 90 % (cut-off 65 kU/l). Nárůst koncentrace markeru může předcházet klinickou diagnózu o 1–8 měsíců. Při dokonalém odstranění primárního tumoru klesá koncentrace CA 125 o 75–90 % během prvního týdne (často exponenciálně), do 2–3 týdnů se hodnoty normalizují. Je vhodné vyšetřovat CA 125 u dalších gynekologických tumorů (ca těla děložního), u nádorů plic a prsu, speciálně v případě infiltrace pleury či peritonea nádorem, u hepatocelulárního karcinomu a u nádorů pankreatu. Doba odběru a intervaly mezi opakovanými odběry se řídí obecnými pravidly pro sledování nádorových markerů.

 

Benigní onemocnění, jiné příčiny falešné pozitivity CA 125 v séru

  • Koncentrace se mohou pohybovat až do 65 kU/l, u chronických onemocnění jater či u peritonitidy mohou dosahovat i vyšších hodnot. Zvýšené hodnoty při benigní etiologii onemocnění mohou rovněž vykazovat tyto choroby: benigní onemocnění ovarií a endometria, leiomyom, selhání ledvin. Zvýšení CA 125 je možno pozorovat u těhotenství, při menstruaci a endometrióze.

 

Kombinované testování

Zvýšení záchytu karcinomu ovaria je možné použitím kombinace vyšetření CA 125 a  HE4 v séru. Využívá se algoritmus pro odhad rizika epitelového karcinomu ovaria ROMA (Risk of Ovarian Malignancy Algorithm) u pre- a postmenopauzálních žen, založený na využití koncentrace CA-125 a HE4.

 

Způsob vylučování nebo metabolismus

Prostřednictvím jater, vylučování ledvinami.

 

Biologický poločas

Poločas se udává asi 4 dny.

 

Kontrolní (řídící) mechanismy

Gen pro CA 125 dosud neznám. Podle experimentů in vitro není exprese CA 125 konstitutivní proces, ale je pravděpodobně regulována různými látkami (interferon–beta, tumor-necrosis faktor –alfa, transformující růstový faktor–alfa i –beta) a změnami v buněčném cyklu.

 

Literatura

O´Brien, TJ., Tanimoto, H., Konishi, I., Gee, M.: More than 15 years of CA 125: What is known about the antigen, its structure and function, Int.J.Biol.Markers, 13, 1998, 188-195.

Int.J.Biol.Markers, Special Issue: CA 125 fifteen years later. 13, 1998, 177-245.

Encyklopedie laboratorní diagnostiky pro klinickou praxi http://www.enclabmed.cz

Meyer, T., Rustin, G.J.S.: Role of tumor markers in monitoring epithelial ovarian cancer. Br.J.Cancer, 82, 2000, 1535-1538.

Fateh-Moghadem, A., Stieber, P.: Sensible use of tumor markers. J. Hartmann Verlag GMBH, 1993.

Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum Praha, 1998.

Encyklopedie laboratorní diagnostiky pro klinickou praxi http://www.enclabmed.cz