AbstraktOSN-E

LD (laktátdehydrogenáza) je cytoplazmatický enzym, katalyzující reverzibilní oxidaci L‑laktátu na pyruvát. Vyskytuje se ve všech buňkách těla. Stanovení aktivity celkové LD není proto příliš specifické pro určité onemocnění. V séru se vyskytuje 5 izoenzymů, které jsou různou měrou charakteristické pro některé tkáně. Význam stanovení LD se snižuje vzhledem k nespecifitě, hlavními diagnostickými oblastmi zůstávají stavy spojené s rozpadem buněk například v rámci nádorových onemocnění nebo hemolytických anémií. Zvýšené hodnoty LD jsou u poškození jater a svalové tkáně. Dříve se využívalo stanovení celkové aktivity a poměru izoenzymů elektroforeticky při diagnostice akutního infarktu myokardu zachyceného v pozdější fázi, tento význam LD však vymizel.

OSN-SFyziologická variabilitaOSN-E

Vyšší aktivity nacházíme v dětství: zvýšené hodnoty u novorozenců v 1. měsíci po narození klesají, mezi 1. ‑ 3. rokem se nemění, mírně klesají ve 3. až 4. roce, od 16. až 18. roku se nemění. Sezónní vlivy: v létě je aktivita LD až o 20 % vyšší. Bezprostředně po jídle hodnoty klesají, při sníženém příjmu tuků bylo také pozorováno snížení aktivity. S rostoucí hmotností aktivita LD u mužů i žen roste. Aktivita enzymů je obecně nižší o 10 ‑ 15 % vleže.

V pupečníkové krvi nalézáme 2,7krát vyšší aktivitu, nejvíce je zastoupen izoenzym LD₅ (na úkor LD₁), jde o tzv. fetální typ LD. V těhotenství se aktivita LD nemění.

Hodnoty aktivity LD jeví také rasovou variabilitu, u černé populace jsou vyšší.

OSN-SPatofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraciOSN-E

Zvýšené hodnoty aktivity LD v séru

1) onemocnění myokardu (charakteristické izoenzymy: LD₁ a LD₂)

·         akutní infarkt myokardu - ze stanovovaných enzymů stoupá nejpomaleji a aktivita zůstává zvýšená nejdéle, nástup za 6 ‑ 12 hodin po atace, maximum za 24 ‑ 60 hodin (až 8krát zvýšené hodnoty), návrat k normálu za 7 ‑ 15 dní, LD₁/LD₂ je větší než 1 (tj. opačný poměr než u zdravého člověka); obdobné je stanovení HBD

·         akutní nedostatečnost levého srdce - aktivita 10 až 20krát vyšší, zvýšení izoenzymů LD₄ a LD₅

2) poškození jater (izoenzymy LD₄ a LD₅)

·         intoxikace organickými rozpouštědly - aktivita může být zvýšena až 100krát, LD je vyšší než AST a ALT

·         akutní selhání jater - aktivita 10 až 20krát vyšší, jde o zvýšení izoenzymů LD₄ a LD₅ (LD/HBD = 2,0 ‑ 3,0), porovnání s dalšími enzymy: LD > AST > ALT > GMD

·         metastázy do jater - 5krát zvýšená aktivita, u primárního hepatomu zvýšení nebývá

·         hepatitida při infekční mononukleóze - přibližně 5krát zvýšená aktivita, LD pochází z monocytů (LD₃), porovnání s dalšími enzymy: LD > ALT > AST > GMD

·         akutní virová hepatitida - hodnoty 2 až 3krát zvýšené (porovnání s dalšími enzymy: ALT > AST > LD > GMD)

·         cirhóza, obstrukční ikterus - hodnoty normální až 2krát zvýšené

3) krevní choroby

·         hemolytické anemie, megaloblastické anemie (aktivita zvýšena 10 i vícekrát, opačný poměr LD₁/LD₂)

·         hematologické malignity (př. akutní leukemie) aj. tumory - nespecifický indikátor, výše hladiny koreluje s objemem nádoru

5) ostatní

·         šok ‑ zvýšení všech izoenzymů

·         onemocnění svalů - zvýšení není tak výrazné jako u CK

·         infarkt plic - aktivita zvýšena 2 až 4krát, LD stoupá už v prvních 24 hodinách

·         onemocnění ledvin - tubulární nekróza, pyelonefritida, infarkt ledviny; zvýšení 2 i vícekrát

Přítomnost makroLD (komplexy LD s IgA, IgG nebo IgM) může celkovou aktivitu v séru zvyšovat i snižovat.

OSN-SReferenční intervalyOSN-E

OSN-SOmezení stanoveníOSN-E

Po odběru je nutné včasné oddělení séra od krevní sraženiny, jinak nacházíme falešně zvýšenou aktivitu (za 24 hodin nárůst o 2 %). Pozor na vyšší teplotu.

Stabilní 2 ‑ 3 dny při 25 °C, 4 dny při 4 °C, 4 týdny při ‑ 20 °C.

Hodnoty celkové LD a všech izoenzymů jsou v séru vyšší než v plazmě.

Laktátdehydrogenázu inhibuje oxalát, citrát, fluoridy aj. antikoagulancia.

Vadí rozsáhlá hemolýza (falešně vyšší výsledky).

OSN-SPoužití ve výpočtech a odvozených parametrechOSN-E

LD/HBD

Aktivita hydroxybutyrátdehydrogenázy (HBD) odpovídá izoenzymům LD₁ a LD₂, které jsou charakteristické hlavně pro myokard a erytrocyty. Normální poměr je 1,38 ‑ 1,64. Snížené hodnoty (pod 1,30) nacházíme u infarktu myokardu, při intravazální hemolýze a u hemolýzy arteficiální. Zvýšené hodnoty (nad 1,64) bývají u hepatopatií.

LD/AST

Slouží hlavně k odlišení prehepatálního ikteru: poměr vyšší než 12 svědčí pro hemolytický ikterus.

LD₁/LD₂

Fyziologicky je v séru nejvíce zastoupen izoenzym LD₂, normální hodnoty poměru LD₁/LD₂ jsou 0,5 ‑0,8. Při zvýšení na 0,82 ‑ 0,99 jde o podezření na infarkt myokardu (LD₁ stoupá rychleji), hodnoty vyšší než 1 diagnózu IM potvrzují. Přetrvávající zvýšené hodnoty po prodělaném IM ukazují na možnost reinfarktu.

OSN-SZnaky analytické metodyOSN-E

Stanovení celkové aktivity laktátdehydrogenázy je založeno na měření změny absorbance při 340 nm během reakce přeměny L‑laktátu na pyruvát, nebo reakce opačné. Jako koenzym slouží NAD, jehož redukovaná forma NADH absorbuje při 340 nm, narozdíl od NAD⁺, který při této vlnové délce neabsorbuje. Metodou IFCC je stanovení LD vycházející z laktátu, při němž se měří nárůst absorbance reakční směsi.

OSN-SPoužití pro klinické účelyOSN-E

Diferenciální diagnostika akutního infarktu myokardu - stanovení aktivity LD je vhodné k zachycení IM v pozdějším období (po 5 dnech, kdy je zvýšená aktivita CK a AST již normalizována). Nevýhodou je poměrně malé zvýšení aktivity proti normálu a nízká specifita pro IM. Vhodné je stanovení spektra izoenzymů (celková aktivita LD nemusí být vždy zvýšena, přesto mohou být přítomny změny v poměru izoenzymů).

Výrazně vyšší aktivita LD (a HBD) odlišuje akutní jaterní hypoxii od akutní virové hepatitidy, zvýšení LD je u selhání jater vyšší než zvýšení aminotransferáz.

OSN-SLiteraturaOSN-E

Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5

Jacobs, D. S. (editor): Laboratory Test Handbook, 3^rd ed. with Key Word Index. Lexi‑Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0‑916589‑12‑9

Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3

Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5 

Schneiderka, P. a kol.: Kapitoly z klinické biochemie. Karolinum, Praha, 2000. ISBN 80‑246‑0140‑0

http://www.enclabmed.cz