| Abstrakt Osmolalita v séru poskytuje sumární informaci o všech osmoticky aktivních
látkách v séru. Zahrnuje rovněž ureu, která vzhledem k volné difuzibilitě přes biologické membrány nepatří
pod pojem efektivní osmolalita. Hlavními látkami v plazmě, které ovlivňují osmolalitu jsou ionty (Na, K a
jejich doprovodné anioty), glukóza a urea. Významný vzestup osmolality v séru je při intoxikaci etanolem a dalšími
těkavými látkami.
Role v metabolismu Při měření osmolality v séru se kromě jiného uplatňují i částice, které
biologickými membránmi volně procházejí. Tyto "neefektivní" soluty sice zvyšují osmolalitu séra, ale při
přesunech vody přes membrány z osmotických důvodů se neuplatňují. Typickým představitelem je urea, jejíž molální
koncentrace se při úvahách o efektivní osmolalitě neuvažuje. Zdroj (syntéza,
příjem) Osmoticky aktivní látky
v organismu představují zejména ionty, glukóza, urea. Distribuce v organismu, obsah ve tkáních Osmoticky aktivní látky lze
rozdělit na volně difuzibilní (příkladem je urea, pronikající biologickými membránami) a nedifuzibilní (vykazující na
biologické membráně efektivní osmotický tlak, příkladem je glukóza a ionty). Způsob vylučování nebo
metabolismus Osmoticky aktivní látky se
vylučují ledvinami. Patofyziologické mechanismy
ovlivňující koncentraci Zvýšení osmolality v plazmě je podmíněno syndromem hypernatrémie,
hyperglykémií libovolného původu, hyperazotémií při renálním selhání a přítomností těkavých látek (etanol,
etylénglykol, éter a další). Snížení osmolality v plazmě je podmíněno zejména syndromem
hyponatrémie.
Přímé následky abnormálních koncentrací Zvýšení osmolality
v plazmě vede k osmotické diuréza a k možným poruchám centrálního nervového systému. Snížení osmolality
mohou vyvolat zejména změny centrálního nervového systému. Rychlé změny osmolality (prudký pokles i prudké zvýšení)
mohou vyvolat syndrom centrální pontinní myelinolýzy. Omezení
stanovení Vypočítané (odvozené) veličiny
jsou choulostivé proměnné, u kterých se může projevit významně analytická chyba měření. Pro vyšetření osmolality je
vhodnější plazma než sérum, jako antikoagulační přísadu lze doporučit heparin lithný. Vhodná je pouze metoda měření
snížení bodu tuhnutí, osmometrie založená na změně tenze vodních par je méně spolehlivá vzhledem k nedokonalé
linearitě. Měřit je nutné ihned po oddělení krevních elementů, krátkodobé skladování (do 24 hodin) lze připustit pouze
při 4 °C, vzorky skladované při
pokojové teplotě mají falešně snížené hodnoty, zmražené vzorky jsou zcela nevhodné.
Použití pro klinické účely Monitorování pacientů v intenzívní péči, monitorování diabetiků při léčbě
hyperosmolálních stavů, pátrání po přítomnosti neměřených solutů v séru.
Literatura Encyklopedie laboratorní diagnostiky pro klinickou praxi
http://www.enclabmed.cz |