Osmolalita v séru (měřená)
Osmolalita (S; molalita [mmol/kg] Kryoskopická osmometrie)


Synonyma: OSM měřená v séru Zkratka: S_OSM.
Lokální kód: 23 Kód NČLP: 02592
Kód VZP rutina: 81563 Kód VZP statim:

Princip stanovení: Kryoskopická osmometrie
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Sklo nebo plast bez úpravy
Odebírané množství: 3 ml
Dostupnost rutinní: Denně Odezva: Do 5 hodin od doručení materiálu
Dostupnost statim: Denně Odezva: Do 2 hodin od doručení materiálu
Poznámka k dostupnosti a odezvě:

Pokyny k preanalytické úpravě vzorků: Nejsou zvláštní požadavky k preanalytické fázi.
Pokyny k transportu: Nejsou žádné zvláštní požadavky pro transport.

Pokyny k odběru vzorku: Osmolalitu lze stanovit v plazmě, kde je antikoagulačním činidlem heparinát lithný (doporučený odběr).

Stabilita vzorku (dle výrobce):
Stabilita při 20-25°C: 4 Hodina
Stabilita při 4-8°C: 2 Den
Stabilita při -20°C:
Stabilita při -70°C:
Poznámka ke stabilitě: Údaje platné pro odseparované sérum.


Referenční rozmezí:
Věk od Věk do DRM HRM Jedn. Další údaje
0D 99R+ 275 295 mmol/kg L


Doplňující klinické informace:

Autorské poznámky:

Další informace:

Abstrakt

Osmolalita v séru poskytuje sumární informaci o všech osmoticky aktivních látkách v séru. Zahrnuje rovněž ureu, která vzhledem k volné difuzibilitě přes biologické membrány nepatří pod pojem efektivní osmolalita. Hlavními látkami v plazmě, které ovlivňují osmolalitu jsou ionty (Na, K a jejich doprovodné anioty), glukóza a urea. Významný vzestup osmolality v séru je při intoxikaci etanolem a dalšími těkavými látkami.

 

Role v metabolismu

Při měření osmolality v séru se kromě jiného uplatňují i částice, které biologickými membránmi volně procházejí. Tyto "neefektivní" soluty sice zvyšují osmolalitu séra, ale při přesunech vody přes membrány z osmotických důvodů se neuplatňují. Typickým představitelem je urea, jejíž molální koncentrace se při úvahách o efektivní osmolalitě neuvažuje.

 

Zdroj (syntéza, příjem)

Osmoticky aktivní látky v organismu představují zejména ionty, glukóza, urea.

 

Distribuce v organismu, obsah ve tkáních

Osmoticky aktivní látky lze rozdělit na volně difuzibilní (příkladem je urea, pronikající biologickými membránami) a nedifuzibilní (vykazující na biologické membráně efektivní osmotický tlak, příkladem je glukóza a ionty).

 

Způsob vylučování nebo metabolismus

Osmoticky aktivní látky se vylučují ledvinami.

 

Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci

Zvýšení osmolality v plazmě je podmíněno syndromem hypernatrémie, hyperglykémií libovolného původu, hyperazotémií při renálním selhání a přítomností těkavých látek (etanol, etylénglykol, éter a další).

Snížení osmolality v plazmě je podmíněno zejména syndromem hyponatrémie.

 

 

Přímé následky abnormálních koncentrací

Zvýšení osmolality v plazmě vede k osmotické diuréza a k možným poruchám centrálního nervového systému. Snížení osmolality mohou vyvolat zejména změny centrálního nervového systému. Rychlé změny osmolality (prudký pokles i prudké zvýšení) mohou vyvolat syndrom centrální pontinní myelinolýzy.

 

Omezení stanovení

Vypočítané (odvozené) veličiny jsou choulostivé proměnné, u kterých se může projevit významně analytická chyba měření. Pro vyšetření osmolality je vhodnější plazma než sérum, jako antikoagulační přísadu lze doporučit heparin lithný. Vhodná je pouze metoda měření snížení bodu tuhnutí, osmometrie založená na změně tenze vodních par je méně spolehlivá vzhledem k nedokonalé linearitě. Měřit je nutné ihned po oddělení krevních elementů, krátkodobé skladování (do 24 hodin) lze připustit pouze při 4 °C, vzorky skladované při pokojové teplotě mají falešně snížené hodnoty, zmražené vzorky jsou zcela nevhodné.

 

Použití pro klinické účely

Monitorování pacientů v intenzívní péči, monitorování diabetiků při léčbě hyperosmolálních stavů, pátrání po přítomnosti neměřených solutů v séru.

 

Literatura

Encyklopedie laboratorní diagnostiky pro klinickou praxi http://www.enclabmed.cz