| Abstrakt Kyselina
močová a její soli (uráty, močany) jsou konečným produktem odbourávání purinových nukleotidů u většiny primátů
(včetně člověka), ptáků, suchozemských plazů a hmyzu, nachází se v jejich výkalech. S výjimkou primátů je
hlavním konečným produktem metabolismu dusíku těchto živočichů. Přítomna je v moči všech masožravců. Vzniká
působením enzymu xantinoxidázy na deriváty jak endogenních, tak exogenních purinových bází (adeninu a guaninu). Člověk
nedovede kyselinu močovou dále oxidovat na alantoin díky zmutovanému genu pro enzym urikázu. Většina syntetizované
kyseliny močové (90 %) se v ledvinách zpětně vstřebává do krve a podílí se na antioxidační ochraně
organismu. Je málo rozpustná ve vodě, v přesycených roztocích tvoří bílé jehlicovité krystaly. Kromě krve a
moče se vyskytuje také v synoviální tekutině, sekretu dýchacích cest a kolostru.
Role v
metabolismu Kyselina močová je u člověka konečným produktem odbourávání purinů (tj.
derivátů purinu: adeninových a guaninových bází, nukleosidů a nukleotidů vyskytujících se v buňkách jako
součást koenzymů nebo nukleových kyselin), na resyntézu nukleotidů již být použita nemůže. Není však pouhou odpadní
látkou, neboť má také antioxidační vlastnosti. Lidský organismus s ní účelně hospodaří: ačkoli jde o jeden
z konečných produktů metabolismu, 90 % kyseliny močové se v tubulech ledvin reabsorbuje. Udává se,
že kyselina močová představuje 35 - 65 % celkové antioxidační kapacity krevní plazmy a je tedy jejím
nejhojnějším antioxidantem (plazmatické proteiny představují 10 - 50 %, askorbát do 24 % a alfa-tokoferol
5 ‑ 10% celkové antioxidační kapacity).
Jako její nejdůležitější antioxidační působení se uvádí inhibice tvorby
hydroxylového radikálu. Souvisí se schopností kyseliny močové vázat železo a měď za tvorby stabilních
koordinačních komplexů, které nepodporují radikálové reakce. Kyselina močová se při tvorbě koordinační vazby s
kovovými ionty neoxiduje a nemění svoji strukturu, vazbou iontů přechodných kovů však dochází k inhibici
Fentonovy reakce. Při této reakci vzniká z peroxidu vodíku v přítomnosti volných iontů Fe2+ nebo Cu+
hydroxylový radikál (HO˙). Jde o velmi reaktivní částici, která
v živé hmotě okamžitě reaguje s okolními biomolekulami (nenasycenými mastnými kyselinami, aminokyselinami a
bázemi nukleových kyselin). Vazbou železa
také dochází k výrazné inhibici oxidace askorbátu, probíhající za přítomnosti iontů železa
a k potlačení peroxidace lipidů. Brání také tvorbě oxohemových oxidantů vznikajících reakcí hemoglobinu
s peroxidy, zabraňuje lýze erytrocytů vlivem peroxidačního poškození a reaguje s mnoha reaktivními formamy
kyslíku, které se tvoří v organismu, vychytává např. alkoxylové radikály (RO˙) i HClO. Volné kyslíkové radikály
mohou neenzymaticky měnit kyselinu močovou na alantoin. Jeho koncentrace v krevní plazmě nebo moči může sloužit
jako ukazatel zátěže organismu volnými radikály. Po reakci s hydroxylovým radikálem a s perferylovými
radikály (komplexy železa s aktivním kyslíkem) se urát mění na radikál (urátový anionradikál, jehož nespárovaný
elektron je lokalizován na pětičlenném kruhu), který může biologicky škodit. Tento urátový radikál může být účinně
vychytán kyselinou askorbovou. Zdroj (syntéza, příjem) Syntéza
kyseliny močové probíhá pouze ve tkáních obsahujících enzym xantinoxidázu, tj. především v játrech, střevní
sliznici a mléčné žláze, zatímco syntéza a další metabolismus purinů probíhá i ve všech ostatních tkáních. Syntéza
kyseliny močové je vlastně katabolickou drahou metabolismu purinových nukleotidů (nukleotid = nukleosid + fosfát;
nukleosid = báze + monosacharid): adeninové nukleotidy jsou metabolizovány přes nukleosidy adenosin a inosin až na
hypoxantin; guaninové nukleotidy se odbourávají přes guanosin a guanin za vzniku xantinu. Hypoxantin a xantin jsou
heterocyklické dusíkaté báze odvozené od struktury purinu. Enzym xantinoxidáza katalyzuje obě poslední reakce
syntézy kyseliny močové: oxiduje hypoxantin na xantin a xantin pak na kyselinu močovou. Při této rekci vznikají i
reaktivní superoxidové radikály a peroxid vodíku.
Endogenní syntéza činí přibližně 350 mg/den. Kromě endogenních purinů
ovlivňují urátový pool v organismu také puriny přijaté potravou (kolem 300 mg/den). Potravou přijímané puriny
(přítomny hlavně v buněčných jádrech, v potravě tedy nejvíce v mase) se lehce resorbují do buněk
střevní sliznice. V enterocytech se prakticky kompletně oxidují na kyselinu močovou enzymem
xantindehydrogenázou (xantinoxidáza a xantindehydrogenáza jsou dvě formy téhož enzymu; xantindehydrogenáza
předává elektrony odebrané svému substrátu na NAD+, zatímco xantinoxidáza na O2).
Zvýšené odbourávání purinových bází (např. při vrozeném defektu enzymu,
který se podílí na resyntéze purinových nukleotidů z purinových nukleosidů nebo bází uvolněných z již
degradovaných nukleotidů) a nadprodukce purinových nukleotidů de novo syntézou (z aminokyselin a
ribóza-5-fosfátu) vede k nadprodukci kyseliny močové.
Distribuce v organismu, obsah
ve tkáních Množství kyseliny močové v organismu (přibližně 1 g, ale může být patologicky zvýšeno až na 30 g) je dáno rovnováhou mezi její syntézou a eliminací
z organismu. Nachází se v plazmě (volná i vázaná na proteiny: albumin a specifický globulin), moči,
synoviální tekutině (díky propustnosti synoviální membrány ve stejné koncentraci jako v krvi), sekretu
dýchacích cest a kolostru. Díky špatné rozpustnosti ve vodě může docházet k tvorbě a ukládání
krystalů kyseliny močové v okolí kloubů (dna) nebo k tvorbě konkrementů v močových cestách – hlavně
jako volná kyselina, ale částečně i ve formě sodné nebo amonné soli, tvoří podstatnou část ledvinných a močových
kamenů. Způsob vylučování nebo metabolismus V lidském
organismu se nevyskytuje aktivní urikáza (její gen je zmutován), která u většiny ostatních savců přeměňuje kyselinu
močovou na alantoin. Tato látka však může z kyseliny močové vznikat i neenzymaticky působením volných kyslíkových
radikálů a můžeme ji tedy v krevní plazmě člověka prokázat (jednotky až desítky μmol/l). Více než 80 % kyseliny močové je vylučováno z těla ledvinami, méně
než 20 % trávicím traktem. V proximálním tubulu ledvin se téměř všechna profiltrovaná kyselina močová
resorbuje, znovu se vrací do moče aktivní tubulární sekrecí v distálním tubulu a následně je část opět aktivně
resorbována. Děje v distálním tubulu mohou být ovlivněny řadou aniontů a léků. Clearance u zdravých osob
je 8 - 10 ml/min, ale pouze 6 - 12 % profiltrované kyseliny močové se nakonec definitivně vyloučí močí. Fyziologická
denní exkrece ledvinami je až 800 mg (4,76 mmol), při nízko purinové dietě bývá exkrece nižší: do 600 mg
(3,57 mmol/l), podléhá diurnální variaci. Kyselina močová ze slin, žaludeční sekrece, žluči a pankreatických šťáv
je bakteriemi v tlustém střevě metabolizována na CO2 a NH3.
Kontrolní (řídící)
mechanismy Zdá se, že existuje souvislost mezi zvyšováním koncentrace kyseliny
močové v organismu a snahou organismu o zachování dostatečné antioxidační kapacity: nedostatek jiných
antioxidantů nebo nadprodukce reaktivních forem kyslíku vede ke zvyšování koncentrace kyseliny močové. Literatura http://www.enclabmed.cz |