Urea v séru
Urea (S; látková konc. [mmol/l] Spektrofotometrie)


Synonyma: Močovina v séru Zkratka: S_UREA
Lokální kód: 12 Kód NČLP: 03085
Kód VZP rutina: 81621 Kód VZP statim: 81137

Princip stanovení: Spektrofotometrie - ureáza
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Sklo nebo plast bez úpravy
Odebírané množství: 3 ml
Dostupnost rutinní: Denně Odezva: Do 5 hodin od doručení materiálu
Dostupnost statim: Denně Odezva: Do 2 hodin od doručení materiálu
Poznámka k dostupnosti a odezvě:

Pokyny k preanalytické úpravě vzorků: Nejsou zvláštní požadavky k preanalytické fázi.
Pokyny k transportu: Nejsou zvláštní požadavky na transport.

Pokyny k odběru vzorku: Obvykle odběr žilní krve, vzhledem ke stabilitě nejsou nutná zvláštní opatření, vysokoproteinová dieta před odběrem není vhodná.

Stabilita vzorku (dle výrobce):
Stabilita při 20-25°C: 7 Den
Stabilita při 4-8°C: 7 Den
Stabilita při -20°C: 1 Rok
Stabilita při -70°C:
Poznámka ke stabilitě: Údaje platné pro odseparované sérum.


Referenční rozmezí:
Věk od Věk do DRM HRM Jedn. Další údaje
0D 1M 14D 1,7 5 mmol/l L
F 1M 14D 99R+ 2 6,7 mmol/l L
M 1M 14D 99R+ 2,8 8,3 mmol/l L


Doplňující klinické informace:

Autorské poznámky:

Další informace:

OSN-SAbstraktOSN-E

Urea je konečný produkt odbourávání bílkovin, přesněji aminodusíku aminokyselin. Je syntetizována v játrech a vylučována močí. Koncentrace urey v séru závisí na množství bílkovin přijímaných potravou, na stupni katabolismu exogenních i endogenních proteinů, na ureosyntetické schopnosti hepatocytů, na stavu hydratace a míře vylučování ledvinami. Stanovení koncentrace urey se používá hlavně pro posouzení funkce ledvin a úrovně katabolismu proteinů.

 

OSN-SFyziologická variabilitaOSN-E

Hladina urey v séru závisí na věku (nižší u dětí - pozitivní dusíková bilance díky růstu) i na pohlaví (vyšší u mužů). Po 40. roce života se koncentrace pozvolna zvyšuje. Vykazuje cirkadiánní variace, mezi 8. ‑ 14. hodinou se mohou hodnoty lišit o 20 %, rozdíly ze dne na den mohou být 15 ‑ 21 %. Terapeutické podávání velkých dávek steroidních hormonů (glukokortikoidy zvyšují odbourávání aminokyselin) nebo intenzivní trénink sportovců vede ke zvýšené syntéze urey. Snížené koncentrace jsou fyziologické v těhotenství. Důvodem jsou jednak zvýšené ztráty urey močí, způsobené zvýšenou glomerulární filtrací, jednak pozitivní dusíková bilance při výstavbě bílkovin plodu. Koncentrace klesá při redukci svalové hmoty. Tělesná poloha koncentraci urey neovlivňuje.

 

OSN-SPatofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraciOSN-E

Na koncentraci urey v séru má vliv:

1.       exogenní přívod bílkovin - k mírnému zvýšení koncentrace dochází přísunem více než 2,5 g bílkovin/kg hmotnosti člověka

 

2.       katabolismus proteinů - zvýšené odbourávání proteinů vede ke zvýšení koncentrace urey v séru

 

3.       vylučování urey ledvinami - závisí na míře glomerulární filtrace i tubulární resorpce. Vliv má také diuréza: při snížené diuréze se více urey v tubulech ledvin zpětně resorbuje, při zvýšené diuréze je resorpce menší

 

Zvýšená koncentrace urey v séru

·         zvýšené odbourávání proteinů (exogenních nebo endogenních) - hladovění, infekce, horečka, krvácení do trávicího ústrojí, rozsáhlé pohmožděniny, transfúzní příhody, sepse, pooperační stavy, generalizované zhoubné novotvary, podání kortikoidů; (hodnoty bývají v rozmezí 16 - 20 mmol/l)

·         akutní ledvinová nedostatečnost různé etiologie (více než 10 mmol/l, většinou 20 - 50 mmol/l), u akutního selhání je denní nárůst koncentrace asi o 10 mmol/l

·         chronická glomerulonefritida, pyelonefritida aj. chronické renální onemocnění

·         obstrukce močových cest, např. nádorem

·         snížení prokrvení ledvin pro hypovolemii (př. dehydratace, srdeční nedostatečnost)

 

Snížená koncentrace urey v séru (nalézána méně často)

·         porucha syntézy urey (při sníženém příjmu bílkovin v potravě, deficitu některého z enzymů ureosyntetického cyklu nebo v terminálním stadiu onemocnění jater)

·         zvýšené ztráty močí

 

OSN-SPřímé následky abnormálních koncentracíOSN-E

Nízké koncentrace urey v séru, způsobené genetickou poruchou některého z enzymů ureosyntetického cyklu nebo vážným poškozením jater, vedou k hyperamonemii. Při těžkých poruchách syntézy urey je často zvýšena také koncentrace glutaminu v krevní plazmě (glutamin jako transportní forma aminoskupiny z extrahepatálních tkání do jater).

 

OSN-SOmezení stanoveníOSN-E

Nelze použít heparinátu amonného. Fluorid sodný inhibuje ureázu.

 

OSN-SPoužití ve výpočtech a odvozených parametrechOSN-E

K odhadu osmolality ze stanovených molárních koncentrací Na+, urey a glukózy (v mmol/l):

osmolalita = 2 x Na+ + urea + glukóza

 

K výpočtu dusíkové bilance. Často se však používá zjednodušený výpočet, který kolísání koncentrace urey v séru během bilancovaného dne zanedbává. Zahrnuje pouze koncentraci urey v moči.

 

OSN-SPoužití pro klinické účelyOSN-E

 

1) screening na funkci ledvin

Hladina urey v séru je dobrým ukazatelem glomerulární filtrace. Koncentrace stoupá při omezení filtrace pod 30 %, může být však také ovlivněna extrarenálními faktory (kreatinin se zvyšuje dříve, už při omezení filtrace pod 50 %). Při snížení glomerulární filtrace na 10 % stoupá koncentrace urey desetkrát.

Koncentrace urey v séru souvisí s definicí uremie, za dolní hodnotu se považuje koncentrace 100 mg/dl (35,7 mmol/l). U prerenální i postrenální azotemie se koncentrace urey zvyšuje více než koncentrace kreatininu.

Hodnoty nad 30 mmol/l jsou považovány za indikaci k léčbě hemodialýzou. Stanovení koncentrace urey spolu s kreatininem se používá k monitorování hemodialýzy.

 

2) hodnocení stavu hydratace organismu

Při hypovolemii se snižuje prokrvení ledvin a tím klesá i filtrační tlak. Při dehydrataci dochází ke zvýšení koncentrace urey v séru (9 - 33 mmol/l) rychleji než u koncentrace kreatininu.

 

3) bilance mezi množstvím přijatých a odbouraných bílkovin

Je-li při normální funkci ledvin zvýšený příjem bílkovin, dosahují koncentrace urey v séru až 17 mmol/l. Zvýšený poměr mezi koncentrací urey a kreatininu v séru (urea/kreatinin > 100) ukazuje na nadměrný přívod bílkovin.

 

OSN-SLiteraturaOSN-E

Devlin, T. M. (editor): Textbook of Biochemistry with Clinical Correlations, 4th ed. Wiley‑Liss, Inc., New York, 1997. ISBN 0‑471‑15451‑2

Racek, J. et al: Klinická biochemie, 1. vydání. Galén, Praha, 1999. ISBN 80‑7262‑023‑1. Karolinum, Praha, 1999. ISBN 80‑7184‑971‑5

Jacobs, D. S. (editor): Laboratory Test Handbook, 3rd ed. with Key Word Index. Lexi‑Comp Inc., Hudson, 1994. ISBN 0‑916589‑12‑9

Masopust, J.: Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření. Karolinum, Praha, 1998. ISBN 80‑7184‑649‑3

Chromý, V., Fischer, J.: Analytické metody v klinické chemii. Masarykova univerzita, Brno, 2000. ISBN 80‑210‑2363‑5 

Friedecký, B.; Kratochvíla, J.: Udělování certifikátu o úspěšnosti klinické laboratoře v systému externího hodnocení kvality. Klin. Biochem. Metab., 9 (BCB 30), 2001, č. 2, s. 73 ‑ 77. ISSN 1210‑7921

Karlson, P., Gerok, W., Gross, W.: Pathobiochemie,1. vyd. Academia, Praha, 1987.

 

OSN-SAutorské poznámkyOSN-E

Vladimíra Kvasnicová