Urea v moči
Urea (Moč; látková konc. [mmol/l] Spektrofotometrie)


Synonyma: Močovina v moči Zkratka: U_UREA
Lokální kód: 143 Kód NČLP: 03087
Kód VZP rutina: 81621 Kód VZP statim: 81137

Princip stanovení: Spektrofotometrie - ureáza
Odebíraný materiál: Moč
Odběr do: Plast bez úpravy
Odebírané množství: 5 ml
Dostupnost rutinní: Denně Odezva: Do 5 hodin od doručení materiálu
Dostupnost statim: Denně Odezva: Do 2 hodin od doručení materiálu
Poznámka k dostupnosti a odezvě:

Pokyny k preanalytické úpravě vzorků: Vzorek se okyseluje na pH nižší než 7,0.
Pokyny k transportu: Nejsou zvláštní požadavky na transport.

Pokyny k odběru vzorku: Stanovuje se obvykle ve sbírané moči. Jako konzervační činidlo pro vzorky moči lze použít thymol, aby se zamezilo působení bakterií.

Stabilita vzorku (dle výrobce):
Stabilita při 20-25°C: 2 Den
Stabilita při 4-8°C: 7 Den
Stabilita při -20°C: 4 Týden
Stabilita při -70°C:
Poznámka ke stabilitě:


Referenční rozmezí:
Věk od Věk do DRM HRM Jedn. Další údaje
0D 99R+ 220 400 mmol/l


Doplňující klinické informace:

Autorské poznámky:

Další informace:

Abstrakt

Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno

hodnocena!

7 hodnocení3162541555   

   Děkujeme za Vaše hodnocení ()   

Urea čili močovina je kvantitativně nejvýznamnějším degradačním produktem aminokyselin a proteinů. Vzniká v játrech z amoniaku uvolněného deaminačními reakcemi při metabolismu aminokyselin. Dobře difunduje buněčnými membránami, takže její koncentrace je shodná jak v plazmě, tak v intracelulární tekutině.

Z organismu se vylučuje především ledvinami a sice glomerulární filtrací a tubulární resorpcí, která je proměnlivá. Při zvýšené diuréze je nižší a při snížené se naopak zvyšuje.

Koncentrace urey v krvi je závislá na obsahu bílkovin v potravě, exkreci ledvinami a metabolické funkci jater.

Chemický vzorec urey

Na základě koncentrace urey v séru a v moči lze vypočítat dusíkovou bilanci.

Ztráty močoviny močí (dU-urea):

Močí se vylučuje za 24 hodin u dospělých 330–600 mmol močoviny (20–35 g) v závislosti na příjmu bílkovin potravou nebo na katabolismu bílkovin.

dU urea ⁢ [ mmol / 24 ⁢ hodin ] = U urea ⁢ [ mmol / l ] diur ⁢ e ´ ⁢ za ⁢ [ l / 24 ⁢ hod ] subscript dU urea delimited-[] mmol 24 hodin normal- subscript normal-U urea delimited-[] mmol normal-l diur normal-´ normal-e za delimited-[] normal-l 24 hod {\displaystyle{\mathrm{dU}}_{{{\mathrm{urea}}}}\ [{\mathrm{mmol/24\ hodin}}]={% \mathrm{U}}_{{{\mathrm{urea}}}}\ [{\mathrm{mmol/l}}]\cdot{\mathrm{diur}}{% \acute{{\mathrm{e}}}}{\mathrm{za}}\ [{\mathrm{l/24\ hod}}]} class=mwe-math-fallback-svg-inline v:shapes="_x0000_i1027">

Metody stanovení

Močovina se v biologických tekutinách stanovuje buď přímo nebo nepřímo jako amoniak. Při nepřímém stanovení je močovina nejprve působením enzymu ureázy katalyticky rozštěpena na oxid uhličitý a amoniak, který ve vodném prostředí přechází na amonný ion. Množství vzniklého amoniaku je poté stanoveno reakcí podle Berthelota. Amonný ion s chlornanem sodným a fenolem nebo salicylanem za katalýzy nitroprussidu sodného vytváří barevný produkt.

Stanovení při onemocnění ledvin

Koncentrace urey závisí na její produkci (tj. na příjmu bílkovin stravou, tkáňovém katabolismu a funkci jater). Urea se vylučuje glomerulární filtrací a její sérová koncentrace se proto bude zvyšovat i při selhání ledvin. Jde však o poměrně málo citlivý parametr, ke vzestupu nad horní hranici referenčního rozmezí většinou dochází až při poklesu glomerulární filtrace o více než 75 %.

Naproti tomu je však močovina v séru dobrým indikátorem hypoperfuze ledvin – kromě poklesu glomerulární filtrace se totiž zvýší zpětná resorpce urey v tubulech a její sérová hladina tak roste mnohem rychleji, než např. koncentrace kreatininu. Uvádí se, že při renálním selhání prerenálního typu (např. právě při hypoperfuzi, ledvin, velmi často na podkladě dehydratace) je poměr sérových koncentrací močoviny a kreatininu v μmol/l vyšší než 160.

Močovinový cyklus

Ureosyntetický cyklus (močovinový, ornithinový) slouží k odbourávání dusíku z těla za pomoci hydrofilní močoviny. Močovina se pak vyloučí společně s močí ven z těla a tělo se tak zbaví toxického amoniaku.

Močovinový cyklus probíhá pouze v játrech, kde dochází k reakcím amoniaku s dalšími složkami cyklu. Produktem je močovina, která putuje krevním oběhem do ledvin, kde se vylučuje ve vodném prostředí. Na buněčné úrovni se v cyklu rozlišují dvě etapy – v mitochondrii a v cytosolu.

Zdrojem amoniaku jsou především aminokyseliny, částečně metabolismy purinů a pyrimidinů, syntéza hemu nebo bakterie tlustého střeva.

Vyloučení toxického amoniaku je naprosto zásadní pro přežití jedince. Molekuly NH3 jsou pro tělo toxické a již malá koncentrace může být smrtelná. Nejcitlivější je na koncentraci amoniaku v krvi mozek. Dusík je proto přenášen zabudován v aminokyselinách (glutamát) nebo v netoxické protonizované formě NH4+. V jaké formě se amoniak ocitne závisí i na pH.

Poruchy cyklu močoviny jsou provázeny neurologickými příznaky, od mírných až po mentální retardaci, poruchy vědomí a smrt.

Literatura

  • SCHNEIDERKA, Petr, et al. Kapitoly z klinické biochemie. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0678-X.
  • BUBNOVÁ, Eva, Alena BUDĚŠÍNSKÁ a J KŘEMEN, et al. Praktická cvičení z lékařské chemie a biochemie : Část III. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1998. 
  • BURTIS, Carl A a Edward R ASHWOOD. Tietz textbook of clinical chemistry. 2. vydání. Philadelphia : Saunders, 1994. 2326 s. ISBN 0-7216-4472-4.
  • DOLEŽALOVÁ, Věra, et al. Laboratorní technika v klinické biochemii a toxikologii. 4. vydání. Brno : Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1995. 286 s. ISBN 80-7013-198-5.
  • DZÚRIK, R, et al. Štandardná klinickobiochemická diagnostika. 1. vydání. Martin : Osveta, 1996. 
  • CHROMÝ, V a J FISCHER. Analytické metody v klinické biochemii. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2000. 
  • JABOR, A, L HORNOVÁ a L FANTOVÁ, et al. Vyšetření funkce ledvin: možnosti biochemické laboratoře. Postgraduální medicína [online]2006, roč. 2006, vol. 1, s. ?, dostupné také z <http://www.zdn.cz/clanek/postgradualni-medicina/vysetreni-funkce-ledvin-moznosti-biochemicke-laboratore-170714>.& nbsp;ISSN 1214-7664. 
  • KAPLAN, L. A a A. J PESCE. Clinical Chemistry : Theory, Analysis, Correlation. 3. vydání. Mosby, 1996. ISBN 0-8151-5243-4.
  • Kolektiv autorů. . Lékařská chemie a biochemie : Praktikum. 1. vydání. Praha : Avicenum, Osvěta, 1991. 237 s. ISBN 80-201-0114-4.
  • KRAML, Jiří, et al. Návody k praktickým cvičením z lékařské chemie a biochemie : Skripta pro posluchače 1. lékařské fakulty. 4. vydání. Praha : Karolinum, 1991. 311 s. ISBN 80-7066-453-3.
  • MASOPUST, Jaroslav. Klinická biochemie : Požadování a hodnocení biochemických vyšetření I. a II. část. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1998. 832 s. ISBN 80-7184-650-3.
  • MURRAY, Robert K, D. K GRANNER a P. A MAYES, et al. Harperova biochemie. 2. vydání. Praha : H&H, 1998. 872 s. ISBN 80-85787-38-5.
  • RACEK, Jaroslav, et al. Klinická biochemie. 1. vydání. Praha : Galén, Karolinum, 1999. 
  • SCHNEIDERKA, Petr, et al. Stanovení analytů v klinické biochemii : Praktická cvičení pro studenty 1. LF UK a FPBT VŠCHT. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1998. 153 s. sv. 1. ISBN 80-7184-761-5.
  • SCHNEIDERKA, Petr, et al. Stanovení analytů v klinické biochemii : Praktická cvičení pro studenty 1. LF UK a FPBT VŠCHT. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2006. 91 s. sv. 2. ISBN 80-246-1189-9.
  • TÁBORSKÁ, Eva a Josef TOMANDL, et al. Biochemie : Praktická cvičení. 1. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1998. 
  • TEPLAN, Vladimír, et al. Praktická nefrologie. 2. vydání. Praha : Grada, 2006. ISBN 80-247-1122-2.
  • VOET, Donald a Judith G VOETOVÁ. Biochemie. 1. vydání. Praha : Victoria Publishing, 1995. 1325 s. ISBN 80-85605-44-9.
  • ZIMA, Tomáš, et al. Laboratorní diagnostika. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. 728 s. ISBN 80-7262-201-3.