Abstrakt

Antimülleriánský hormon je homodimerický glykoprotein patřící do skupinytransformujícího růstového faktoru β (TGFβ). Všichni členové této superskupiny se účastní regulace růstu tkání a jejich diferenciace. Hormon prochází před sekrecí glykosylací a dimerizací a vznikne cca 140kDa prekurzor dvou identických disulfidických 70kDa podjednotek. Každý monomer obsahuje velký N‑terminální pro-region a mnohem menší zralou C‑terminální doménu. Na rozdíl od ostatních členů skupiny TGF β se u AMH předpokládá, že k dosažení plné bioaktivity vyžaduje N‑terminální doménu pro umocnění aktivity C‑terminální domény. Část AMH se poté během cytoplazmatického přenosu štěpí na specifickém místě mezi pro-regionem a zbylou částí za vzniku biologicky aktivních Nterminálních a C-terminálních homodimerů o hmotnosti 110 kDa, resp. 25 kDa, které zůstávají asociované v nekonvalentním komplexu. Receptor AMH typu II (AMH RII) má schopnost vázat pouze biologicky aktivní formu AMH.

U mužů se AMH vytváří v Sertoliho buňkách varlat. V průběhu embryonálního vývoje u mužů je sekrece AMH ze Sertoliho buněk varlat zodpovědná za regresi Müllerových vývodů a normální vývoj mužského

pohlavního systému. Sekrece AMH Sertoliho buňkami začíná během embryogeneze a pokračuje v průběhu celého života. AMH se až do puberty neustále vytváří ve varlatech a poté pomalu klesá k postpubertálním

hodnotám.

U žen hraje AMH významnou roli v ovariální folikulogenezi. Vývoj folikulů v ovariích zahrnuje dva rozdílné stupně: počáteční výběr, při kterém dochází k dospívání primordiálních folikulů, a cyklický výběr, který vede

k růstu kohorty malých antrálních folikulů, mezi nimiž je následně vybrán dominantní folikul (určený k ovulaci). FSH ovládá cyklický výběr. Tvorba AMH v granulózních buňkách začíná v primárních folikulech a je největší v granulózních buňkách preantrálních a malých antrálních folikulů do průměru cca 6 mm. Až se stane růst folikulů závislý na FSH, tvorba AMH klesá a stává se nedetekovatelnou. Toto schéma tvorby AMH podporuje inhibiční roli AMH ve dvou rozdílných stupních folikulogeneze. V první AMH inhibuje přechod folikulů z primordiální na maturační stupeň a tím významně reguluje počet folikulů zbývajících v primordiálním poolu. Ve druhé má AMH inhibiční účinek na folikulární citlivost na FSH a tak sehrává

roli v procesu folikulárního výběru.

Hladiny AMH v séru jsou u žen při porodu téměř nedetekovatelné, nejvyšší hodnoty dosahují po pubertě, poté postupně s věkem klesají a při menopauze se stávají nedetekovatelnými. Hladiny AMH v séru jsou

během menstruačního cyklu relativně stabilní, se značnými výkyvy pozorovanými u mladých žen. Hladiny AMH dále vykazují nižší intraa intercyklickou variaci než základ FSH. Hladiny AMH v séru výrazně klesají při užívání kombinované hormonální antikoncepce. Klinické aplikace měření AMH se navrhují u různých indikací. Měření AMH séru se klinicky používá zejména pro zjištění ovariální rezervy odrážející množství antrálních a preantrálních folikulů, tzv. počet antrálních folikulů (AFC) a pro predikci odezvy na kontrolovanou ovariální stimulaci. Dalším klinickým použitím AMH jsou diagnostika poruch pohlavního vývoje (DSD) u dětí a monitorování nádorů granulózních buněk k detekci reziduální nebo rekurentní nemoci. AMH se navrhuje jako náhradní biomarker pro AFC v diagnostice syndromu polycystických ovarií (PCOS) a k predikci času do menopauzy.

Očekávané hodnoty

Referenční hodnoty AMH v OKB-H Nemocnice Prachatice, a.s.

Literatura

Příbalový leták výrobce.