CK MB mass v séru
CK MB mass (S; hmot. konc. [µg/l] ECLIA)


Synonyma: Izoenzym MB kreatinkinázy Zkratka: S_CKMB_
Lokální kód: 45 Kód NČLP: 09503
Kód VZP rutina: 81497 Kód VZP statim: 81167

Princip stanovení: ECLIA - Elektrochemiluminiscence s využitím mikročástic
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast, gel +/-, aktivátor srážení
Odebírané množství: 3 ml
Dostupnost rutinní: Pondělí, středa, pátek Odezva: Odpoledne v den zpracování.
Dostupnost statim: Jen po předchozí domluvě Odezva:
Poznámka k dostupnosti a odezvě: V případě požadavku na statim odezva do 2 hodin.

Pokyny k preanalytické úpravě vzorků: Zmrazené vzorky musejí být po rozpuštění důkladně promíchány.
Pokyny k transportu: Nejsou zvláštní požadavky na transport.

Pokyny k odběru vzorku: Lze použít i odběrový materiál se separačním gelem. Zabránit hemolýze. Odběr není vhodné provádět po aplikaci Intramuskulárních injekcí, chirurgickém výkonu nebo fyzické zátěži (výrazné ovlivnění výsledků).

Stabilita vzorku (dle výrobce):
Stabilita při 20-25°C: 4 Hodina
Stabilita při 4-8°C: 8 Hodina
Stabilita při -20°C: 12 Týden
Stabilita při -70°C:
Poznámka ke stabilitě: Údaje platné pro odseparované sérum. Zabraňte opakovanému zmrazování a rozmrazování vzorků.


Referenční rozmezí:
Věk od Věk do DRM HRM Jedn. Další údaje
0D 99R+ <6,0 µg/l L


Doplňující klinické informace:

Autorské poznámky:

Další informace:

Abstrakt

CK MB mass v plazmě je označením pro stanovení plazmatické hmotnostní koncentrace CK MB pomocí specifických protilátek, takže předmětem stanovení je hmotnostní koncentrace proteinu, nikoli jeho katalytická koncentrace. Na rozdíl od běžného principu stanovení katalytické koncentrace CK MB je stanovení hmotnostní koncentrace CK MB mass v plazmě specifické právě pro izoenzym CK MB. Využíval se proto k diagnostice akutních koronárních lézí myokardu, ale s nástupem myoglobinu a troponinů se význam tohoto stanovení omezuje pouze na diagnostiku reinfarktu a stanovení velikosti infarktového ložiska.

 

Fyziologická variabilita

Rozdíly jsou mezi pohlavími, připouštějí se rozdíly mezi rasami.

 

Patofyziologické mechanismy ovlivňující koncentraci

Koncentraci CK MB v krvi zdravých osob ovlivňuje (analogicky jako u CK) především objem svalové hmoty a její aktivita. Fyziologické rozmezí CK MB je proto rovněž poměrně široké, hodnoty v oblasti horní hranice referenčního rozmezí mohou být sice již projevem poškození myokardu, stejně dobře však i odrazem rozsahu a aktivity kosterního svalstva. Řada autorů proto udává referenční hodnoty, které s definovanou pravděpodobností vylučují patologické změny, diagnosticky nespolehlivě hodnotitelnou oblast (šedou zónu) a hranici patologických hodnot (opět s definovanou pravděpodobností). Tato skutečnost se významným způsobem promítala v posledních dvou desítiletích dvacátého století (CK MB byl často označován jako „zlatý standard“ diagnostiky infarktu myokardu) do diagnostiky akutních ischemických poškození myokardu: dostatečně rozsáhlé změny (obvyklé u transmurálního infarktu, v menší míře u netransmurálního) se manifestovaly velmi často nepochybnými patologickými hodnotami CK MB s vzestupem za 3 - 4 hodiny po začátku onemocnění, kulminací kolem 24 - 36 hodiny a poklesem během 2 - 3 dnů. Rozsah vzestupu dobře koreloval s rozsahem infarktu.

 

Distribuce v organismu, obsah ve tkáních

CK se vyskytuje jako mitochondriální a cytosolový enzym. CK MB se vyskytuje zejména v kosterním a srdečním svalu, v malém množství v děloze během gravidity a v placentě. Podrobnosti jsou v dokumentu CK - izoenzymy.

 

Biologický poločas

V plazmě asi 12 hodin.

 

Použití ve výpočtech a odvozených parametrech

Koncentraci v plazmě lze využít pro stanovení velikosti infarktového ložiska.

 

Použití pro klinické účely

V současnosti, v kontextu s doporučením NACB/IFCC 1999 a redefinicí MI (2000) je vyšetřování CK MB (výlučně CK MB mass) považováno za nadbytečné. Určitý význam může mít při diagnostice reinfarktu po 4 dnech po začátku prvního infarktu, je však v těchto situacích nahraditelné vyšetřením myoglobinu. Zůstává dobrým prostředkem retrospektivního stanovení velikosti infarktového ložiska.

 

U nestabilní anginy pectoris (dříve se také používal název „intermediární“ syndrom) byly změny CK MB nekonstantní a menší; pro malá nekrotická ložiska a difúzní poškození myokardu s nekrózou kardiomyocytů bylo vyšetřování málo diagnosticky citlivé. Výsledkem byla v určité míře „příjemná“ klinická praxe, tj. relativně jednoduchá identifikace větších lézí myokardu; na druhé straně unikaly diagnóze malé léze, o nichž dnes víme, že mají významný negativní prognostický význam a včas upozorňují na nutnost rychlého léčebného zákroku s mimořádně přínosnými výsledky.

 

Literatura

Encyklopedie laboratorní diagnostiky pro klinickou praxi http://www.enclabmed.cz