Apolipoprotein B v séru
Apolipoprotein B (S; hmot. konc. [g/l] Imunoturbidimetrie)


Synonyma: ApoB v séru Zkratka: S_APOB
Lokální kód: 464 Kód NČLP: 10857
Kód VZP rutina: 81355 Kód VZP statim:

Princip stanovení: Imunoturbidimetrie
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast, gel +/-, aktivátor srážení
Odebírané množství: 3 ml
Dostupnost rutinní: Pondělí až pátek Odezva: Do 5 hodin od doručení materiálu
Dostupnost statim: Jen po předchozí domluvě Odezva:
Poznámka k dostupnosti a odezvě:

Pokyny k preanalytické úpravě vzorků: Nejsou zvláštní požadavky na preanalytickou fázi.
Pokyny k transportu: Po odběru vzorek neprodleně doručit do laboratoře.

Pokyny k odběru vzorku: Pacient musí být nalačno 12 hodin.

Stabilita vzorku (dle výrobce):
Stabilita při 20-25°C: 1 Den
Stabilita při 4-8°C: 3 Den
Stabilita při -20°C: 8 Týden
Stabilita při -70°C: 1 Rok
Poznámka ke stabilitě: Údaje platné pro odseparované sérum.


Referenční rozmezí:
Věk od Věk do DRM HRM Jedn. Další údaje
0D 99R+ 0,8 1,2 g/l L


Doplňující klinické informace:

Autorské poznámky:
Vyšetření apolipoproteinů je doplňkovým vyšetřením k vyšetření lipidového profilu. Koncentrace ApoB je vhodné hodnotit v kotextu lipidového profilu s ohledem na kardiovaskulární riziko. Kardiovaskulární riziko stoupá od koncentrace ApoB nad 1g/l.

Další informace:

Apolipoprotein je protein vázající lipidy, který je schopen tvořit rozpustnou  polydisperzní rodinu.

Skládá se z jednotlivého polypeptidového řetězce nebo z několika neidentických polypeptidů. Většina apolipoproteinů je ve vodě rozpustných a spontánně se sdružuje s lipidovými povrchy jak in vitro tak in vivo. Jiné jsou ve vodě nerozpustné a představují markery osudu vylučovaných částic, které je obsahují. Podle staršího pohledu představují apolipoproteiny jednoduchý nosič potřebný pro transport lipidů a jejich solubilizaci v plazmatickém prostředí. Současnější výzkumy však ukazují, že mnohé z nich obsahují determinanty, jež regulují mnohé aktivity esenciální pro metabolismus lipidů. Některé stimulují enzymy, které plazmatické lipidy odbourávají, jiné obsahují ligandy, zprostředkovávající vazbu lipoproteinů na buněčné receptory, po níž následuje internalizace části nebo celého lipoproteinu a regulace intracelulární syntézy lipidů.

 

Lipoproteinové rodiny krevní plazmy jsou velice heterogenním polydisperzním systémem lipoproteinových částic. V každém lipoproteinu se vyskytuje jeden či více proteinů nebo polypeptidů. Tento proteinový podíl lipoproteinů, který je znám pod názvem apolipoprotein či apoprotein,  je různě veliký u různých typů částic:   v HDL tvoří téměř 60% hmotnosti a u chylomikronů je to méně než 1%.  Apolipoproteiny jsou rozpustné ve vodě,  ve vodném prostředí však mají tendenci  spontánně se shlukovat, stejně jako všechny ostatní ve vodě rozpustné, membránové proteiny.  Apolipoproteiny spojené s lipoproteinovými částicemi mají mnoho různých funkcí a ty, jež tvoří vnější vrstvu lipoproteinových částic jsou zodpovědné za další osud tj. metabolismus  či katabolismus dané částice. Některé apolipoproteiny představují strukturní resp. integrální součást lipoproteinů, kterou z nich nelze snadno odstranit, jiné jsou volné a mohou se přemísťovat z jednoho lipoproteinu do druhého.  Zároveň apolipoproteiny představují rozpoznávací místa pro buněčné receptory nebo jsou kofaktory enzymů zapojených do lipoproteinového metabolismu.

 

Nomenklatura

Nomenklatura podle Apaulovice (tzv. abecední) označuje jednotlivé apolipoproteiny velkými písmeny (apo-A, apo-B, apo-C atd.); jejich polypeptidové řetězce římskými číslicemi (A-I, A-II) a jejich isoformy číslicemi arabskými (A-I-1, A-I-2, apo-E-1, apo-E-2 atd.) Toto pojetí lipoproteinových rodin vychází z předpokladu, že apoproteiny určují strukturní integritu a specifickou funkci lipoproteinů. V krevní plazmě se mohou lipoproteinové rodiny vyskytnout jako oddělené jednotky (volné neboli primární lipoproteiny) nebo ve formě sdružených komplexů (sekundární lipoproteiny). Tyto komplexy se vyskytují ve třídách lipoproteinů s nízkou hustotou (LDL1, VLDL, a chylomikronů). Komplex LP-B:C tvoří 30% a komplex LP-B:C:E 46% proteinů VLDL. LP-B je hlavním lipoproteinem LDL (80%) a  LP-A tvoří podstatnou část HDL (65%). V průběhu metabolismu se tvoří sdružené komplexy přibíráním volných lipoproteinů a obráceně. Největší množství připadá na apolipoproteiny A,B,C (95%).

 

Lipoproteinové rodiny

 

Volné formy (primární lipoproteiny)

Sdružené komplexy (sekundární lipoproteiny)

LP-A

LP-A1

LP-B

LP-C

LP-D

LP-E

LP-F

LP-A:B:C

LP-B:C:E

LP-B:C

LP-B:E

 

 

Hlavní funkce apolipoproteinů

·         regulace metabolismu plazmatických lipidů (kofaktory enzymů: např. apo-C-II je kofaktorem lipoproteinové lipázy,LPL, apo-A-I je kofaktorem lecithincholesterolacyltransferázy, LCAT);

·         stabilizace lipidové emulze resp. transportní proteiny lipidů;

·         jsou ligandy pro interakci s lipoproteinovými receptory ve tkáních: např. apo-B-100 a po-E jsou ligandy pro LDL receptory, apo-E pro  zbytkový receptor (receptor pro zbytky chylomikronů) a apo-A-I pro HDL receptor;  apo-B-48  je nutný pro absopci lipidů ze střeva, a to nejen triacylglycerolů a sterolů, ale též pro vitaminy rozpustné v tucích (dědičný deficit apo-B tzv. abetalipoproteinémie vede také ke karenci těchto vitaminů a  k obrazu tzv. retinitis pigmentosa s příznaky svalové slabosti a neuropatie).

 

Apo-B-100 je pravděpodobně nejdelším známým jednoduchým polypeptidovým řetězcem, skládá se ze 4536 aminokyselin. Jedná se o vlastní apo-B-100 a jeho podtyp, apo-B-48. Apo-B-100 se tvoří hlavně v játrech a je důležitý pro sekreci a transport VLDL. Jeho další důležitou vlastností  je schopnost vázat se na specifické membránové receptory (tzv. apo-B receptory resp. LDL receptory dle Browna a Goldsteina) některých buněk (fibroblasty, buňky endotelu, jaterní buňky, hladké svalové buňky, lymfocyty, buňky endokrinních žláz produkujících steroidy). Dědičný defekt apo-B receptorů vede k poruše metabolismu cholesterolu resp. familiární hypercholesterolémii. Apo-B-100 je tudíž potřebný nejen pro biosyntézu, ale též katabolismus VLDL a LDL.

 

Apo-B-48 obsahuje pouze 48% polypeptidového řetězce jaterního apo-B-100, odtud jeho název apo-B-48,   a je tvořen výhradně buňkami sliznice tenkého střeva, tvoří součást chylomikronů a je nutný pro jejich sekreci z enterocytů a vstup do lymfatického oběhu. Apo-B-48 vzniká ze stejné mRNA jako apo-B-100 tak, že ve střevě zřejmě existuje stop kodon, který není přítomen v DNA genomu a je zaveden mRNA-editujícím mechanismem (substituční editace), jenž zastaví translaci u aminokyselinového zbytku 2153 a tím vznikne apo-B-48.

 

Vlivem své nerozpustnosti v delipidovaném stavu jsou apo-B co do charakterizace nejhůře vystižitelné apolipoproteiny. Nicméně představují celou polovinu proteinů ve všech typech lipoproteinů  vyjma HDL. Jak již bylo uvedeno, dvěma nejobvyklejšími  formami apo-B jsou  tzv. velká neboli B-100, která je součástí lipoproteinových částic tvořených v játrech a  tzv. malá forma čili B-48, syntetizovaná ve stěně střeva a vyskytující se v lymfě bohaté na chylomikrony tekoucí do thorakálního duktu. U normálního jedince je v plazmě nalačno jen velmi nízká (téměř nulová) koncentrace apo-B-48,  zatímco  u pacientů s defektem clearance chylomikronových zbytků (např. při chronické renální insuficienci) je hladina apo-B-48 zvýšena. Syntéza apo-B se děje v membráně endoplazmatického retikula s následným uvolněním do jeho cisteren. Syntéza apo-B a jeho inkorporace do chylomiker a VLDL je esenciální pro formaci a uvolnění těchto lipoproteinů do plazmy. Jaterní syntéza  částic apo-B, které poté opouštějí játra jako VLDL, činí cca 10 mg/kg/den. Jako součást VLDL molekuly je klíčová část apo-B maskována a apolipoprotein zde hraje pasivní roli. Současně s delipidací VLDL a postupnou konverzí na LDL molekuly relativně chudé na triacylglyceroly začíná hlavní role apo-B, která spočívá v uvolňování lipidů do extrahepatálních tkání. Děje se tak odmaskováním specifických stran  apo-B, jež zajišťují roli poznávacích míst na površích lipoproteinů a dovolují  rozpoznání a vazbu LDL na specifické, vysoce afinitní receptory na površích buněčných membrán. S výjimkou nervového systému a erytrocytů mají všechny tkáně podobné receptory pro apo-B v částicích LDL. Katabolismus apo-B je zprostředkován převážně receptorově a je jimi zároveň i limitován. Začíná v buňce a poté je apo-B  pomocí lysosomálních enzymů degradován na své  stavební aminokyseliny. Biologický poločas apo-B činí cca 3-5 dní.

 

Charakteristika a funkce apoliproteinů

 

Apolipoprotein (počet izoforem)

Součást třídy lipoproteinů

Molekulová hmotnost

Koncentrace v plazmě (mg/l); místo tvorby

Funkce

A-I

(3-5)

Chylomikrony (7%)

HDL (64%)

28 300

1 200-1 400

Kofaktor LCAT, strukturní složka HDL, ligand pro HDL receptor - reverzní transport cholesterolu

A-II

(2-3)

Chylomikrony

HDL (20%)

17 400

250-550;

játra, střevo

Inhibitor LCAT, kofaktor jaterní lipasy, strukturní složka HDL

A-IV

(3)

Chylomikrony

46 000

50-100;

střevo

Transport chylomikronů

Lp(a)

(6)

LDL, HDL

900 000

100

(10-1 000)

?

B-100

(?)

VLDL (36%),

LDL (95%)

550 000

700-900;

játra

Ligand pro LDL receptor, strukturní složka VLDL, LDL

B-48

(1)

Chylomikrony

270 000

50;

střevo

Strukturní složka chylomikronů

C-I

(2)

Chylomikrony (11%)

VLDL (3%)

HDL (6%)

6 300

60-80;

játra

Kofaktor LCAT

 

C-II

(2)

Chylomikrony (15%)

VLDL (7%)

HDL (1%)

8 800

40-60;

játra

Kofaktor mimojaterní LPL

C-III

(3-4)

Chylomikrony (41%)

VLDL (40%)

HDL (4%)

 

8 800

100-120;

játra

Inhibitor LPL, záchyt  chylomikronových zbytků

D (A-III)

(?)

HDL (3%)

32 500

80-100

? aktivátor LCAT, přenos lipidů

E-2 až E-4

(3)

Chylomikrony

VLDL (13%),

HDL (2%)

37 000

60-80;

játra

Ligand pro receptory zbytkových chylomikronů  v játrech  a pro LDL-receptory, clearance IDL

F

(?)

HDL

30 000

20

?

G

(?)

VHDL

72 000

-

?

H

(3-5)

Chylomikrony

43 000

150-300

Kofaktor LPL

 

Literatura

·         M. Gotto: Manual of Lipid Disorders, Williams & Wilkins 1999;

·         Kol.autorů: Lékařská chemie a biochemie, Avicenum Osveta1990;

·         D. Voet, J. Voetová: Biochemie, Victoria Publishing1990;

·         R. K. Murray, D.K. Granner, P. A.Mayes, V. W.Rodwell: Harperova Biochemie, H&H Nakladatelství a vydavatelství 1998;

·          J. Masopust: Klinická biochemie, požadování a hodnocení biochemických vyšetření, Karolinum

       Praha 1998;

·     B. Friedecký:  Klinická biochemie a metabolismu č.1 1998