Anti-Treponema pallidum v séru
Anti-Treponema pallidum (S; arb. látková konc. [kU/l] CMIA)


Synonyma: Protilátky proti Treponema pallidum (Syphilis, TPHA) Zkratka: S_ETPM
Lokální kód: 712 Kód NČLP: 14672
Kód VZP rutina: 82079 Kód VZP statim:

Princip stanovení: CMIA - Chemiluminiscence s využitím mikročástic
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast, gel +/-, aktivátor srážení
Odebírané množství: 3 ml
Dostupnost rutinní: Jednou týdně - při dostatečném počtu vzorků. Odezva: Odpoledne v den zpracování.
Dostupnost statim: Jen po předchozí domluvě Odezva:
Poznámka k dostupnosti a odezvě:

Pokyny k preanalytické úpravě vzorků: Zmrazené vzorky musejí být po rozpuštění důkladně promíchány a znovu důkladně promíchány před použitím. Všechny vzorky, které jsou počátečně reaktivní, se musí odstředit a poté znovu vyšetřit v duplikátu.
Pokyny k transportu: Nejsou zvláštní požadavky na transport.

Pokyny k odběru vzorku: Případná hemolýza ztěžuje vyšetření a může deformovat výsledek.

Stabilita vzorku (dle výrobce):
Stabilita při 20-25°C: 1 Den
Stabilita při 4-8°C: 1 Týden
Stabilita při -20°C:
Stabilita při -70°C:
Poznámka ke stabilitě: Údaje platné pro odseparované sérum. Lze mrazit. Výrobce neudává stabilitu při -20°C. Zabraňte opakovanému zmrazování a rozmrazování vzorků.


Referenční rozmezí:


Doplňující klinické informace:
Výsledky jsou vydávány v jednotkách S/CO se slovním hodnocením:
Vzorky s hodnotami S/CO menší než 1,00 jsou považovány za negativní.
Vzorky s hodnotami S/CO větší než 1,00 jsou považovány za reaktivní.
Metoda Architect Syphilis TP lze použít pro vyšetření kadaverózních vzorků krve (vzorky odebrané od zemřelých s nebijícím srdcem). Byla stanovena funkčnost pro použití kadaverózních vzorků krve, které byly odebrány do 21,5 hodiny po úmrtí. Metoda Architect Syphilis TP využívá stanovení celkových IgM/IgG proti rekombinantním proteinům T. pallidum.
Reaktivní vzorky odesíláme ke konfirmaci do Národní referenční laboratoře SZÚ.

Autorské poznámky:
Příčinou onemocnění syfilis je infekce bakterií Treponema Pallidum, která se přenáší z matky na plod nebo pohlavním stykem. Onemocnění syfilis se může vyvinout do latentního stádia, kdy není klinicky rozpoznatelné. Sérologické testy
(netreponemové i specifické pro treponemy) v kombinaci s anamnézou pacienta jsou v současné době hlavními metodami používanými při stanovení diagnózy a léčbě syfilis.

Další informace:

Abstrakt

Syfilis (též příjice nebo lues) je pohlavně přenosnou infekcí způsobovanou bakterií Treponema pallidum pallidum z kmene spirochét. Hlavním způsobem přenosu je pohlavní styk; během těhotenství nebo při porodu však může být přenesena i z matky na plod, což má za následek kongenitální syfilis.

Primární stádium se obvykle projevuje jediným šankrem (tvrdý, nebolestivý, nesvědící kožní vřed), sekundární syfilis pak rozptýlenou vyrážkou, která často postihuje dlaně rukou a plosky chodidel; latentní syfilis je charakteristická jen mírnými symptomy či je zcela bez symptomů a pro terciární syfilis jsou typická gummata, neurologické či kardiovaskulární symptomy. Vzhledem k častým atypickým projevům je však nemoc také známa pod přízviskem „velký imitátor“.

Diagnóza se obvykle stanovuje prostřednictvím krevních testů; bakterie je ale možné rozeznat i pod mikroskopem. Syfilis lze účinně léčit antibiotiky - upřednostňován je zejména intramuskulární penicilin G (který se v případě neurosyfilidy podává nitrožilně); dále se využívá i ceftriaxon, u osob se silnou alergií na penicilin pak orálně podávaný doxycyklin nebo azitromycin.

 

Příznaky a symptomy

Syfilis se může projevovat v jednom ze čtyř stádií:

1.       primárním,

2.       sekundárním,

3.       latentním

4.       terciárním;

K nákaze primární syfilidou obvykle dochází prostřednictvím přímého pohlavního kontaktu s infekčními lézemi druhé osoby. Přibližně po 3 až 90 dnech po vystavení infekci (v průměru po 21 dnech) se na místě kontaktu vytvoří kožní léze, takzvaný šankr. Je to obvykle (ve 40 % případů) jediný, tvrdý, nebolestivý a nesvědící kožní vřed se zřetelným základem a ostrým ohraničením o velikosti 0,3 až 3,0 cm. Léze však může mít téměř jakoukoli formu. V klasické formě se vyvíjí od makuly (skvrna) přes papulu (pupen) až po erozi (oděrku) nebo vřed. V některých případech může dojít ke vzniku více lézí (~40 %), zejména při souběžné infekci HIV. Léze mohou být bolestivé či citlivé (30 %) a mohou se vyskytovat i mimo genitálie (2–7 %). Zvětšení uzlin je nebolestivé a tento jev se jmenuje indoletní bubo.Léze může bez léčení přetrvávat po dobu tří až šesti týdnů.

Sekundární stádium syfilidy se objevuje přibližně čtyři až deset týdnů po primární infekci. Sekundární stádium je známé rozličnými způsoby projevu - nejběžnější symptomy postihují kůži, sliznice a mízní uzliny. Může se objevit symetricky rozložená, červenorůžová, nesvědící vyrážka na trupu a končetinách, včetně dlaní a plosek nohou. Vyrážka se může stát makulopapulární nebo pustulární. Na sliznicích mohou vznikat ploché, široké, bělavé, bradavicím podobné léze, známé jako kondyloma latum. Všechny tyto léze jsou nositeli bakterií a jsou infekční. K dalším symptomům můžeme zařadit horečku, bolest v krku, malátnost, úbytek váhy, vypadávání vlasů a bolesti hlavy. Mezi vzácné projevy patří žloutenka, onemocnění ledvin, artritida, periostitida, optická neuritida, uveitida a intersticiální keratitida. Akutní symptomy obvykle odezní po třech až šesti týdnech; přibližně u 25 % osob však může dojít k recidivě sekundárních symptomů. U mnoha osob se sekundární syfilidou (40–85 % žen, 20–65 % mužů) se neobjevuje předchozí šankr typický pro primární stádium choroby.

 

Latentní stádium

Latentní syfilis je definována jako sérologický důkaz infekce bez symptomů nemoci. Raná latentní syfilis se může projevovat recidivou symptomů. Pozdní latentní syfilis je asymptomatická a ne tak nakažlivá jako raná latentní syfilis.

 

Terciární syfilis se může objevit přibližně po 3 až 15 letech od počáteční infekce a můžeme ji rozdělit do tří odlišných forem: gumatózní syfilis (15 %), pozdní neurosyfilis (6,5 %) a kardiovaskulární syfilis (10 %). Bez léčby se terciární stádium vyvine u třetiny nakažených osob. Lidé s terciární syfilidou nejsou infekční.

Gumatózní syfilis neboli pozdní benigní syfilis se obvykle objevuje v rozmezí 1 roku až 46 let od počáteční infekce, v průměru po 15 letech. Toto stádium je charakteristické tvorbou gummat, což jsou měkké, nádoru podobné hrudky zánětu, jejichž velikost se může značně lišit. Typicky postihují kůži, kosti a játra, mohou se však objevit kdekoli.

Neurosyfilis je infekcí postihující centrální nervovou soustavu. Může se projevit brzy, a to buď jako asymptomatická neurosyfilida nebo syfilitická meningitida, či později ve formě obliterující endarteritidy, progresivní paralýzy nebo jako tzv. tabes dorsalis (vysychání míchy), která je spojována s obtížemi s udržením rovnováhy a bolestí vystřelující do dolních končetin. Pozdní neurosyfilis se typicky objevuje v rozmezí 4 až 25 let od počáteční infekce.Obliterující endarteritida je obvykle doprovázena apatií a záchvaty, při progresivní paralýze dochází k demenci a tabes dorsalis.

Kardiovaskulární syfilis se obvykle objevuje v rozmezí 10–30 let od počáteční infekce. Nejběžnější komplikací je syfilitická aortitida, která může vést k aneurysmu.

 

Kongenitální forma

Ke kongenitální syfilidě může dojít během těhotenství nebo při porodu. Dvě třetiny novorozenců nakažených syfilidou se rodí bez symptomů. Mezi běžné příznaky, které se vyvinou během několika prvních let života, patří: hepatosplenomegalie (70 %), vyrážka (70 %), horečka (40 %), neurosyfilis (20 %) a pneumonitida (20 %). Bez léčby se může až u 40 % případů projevit pozdní kongenitální syfilitis, mezi jejíž symptomy mimo jiné patří sedlový nos, Higoumenakisův příznak, šavlovitá deformace holeně nebo Cluttonovy klouby.

 

Diagnóza

Klinická diagnóza raných projevů syfilidy je obtížná. Potvrzena může být buď prostřednictvím krevních testů nebo přímou vizuální kontrolou za využití mikroskopie. Běžněji se používají krevní testy, jelikož jejich provedení je snazší. Prostřednictvím diagnostických testů však není možné rozlišit stádia onemocnění.

 

Krevní testy

Krevní testy se dělí na netreponemové a treponemové testy. Netreponemové testy se používají jako první a zahrnují laboratorní test k diagnostice venerických chorob (VDRL test) a test rychlé reaginové reakce. Tyto testy však mohou občas přinést falešně pozitivní reakce a je zapotřebí potvrdit jejich výsledek treponemovým testem, jako je například treponem pallidum hemaglutinační test (TPHA) nebo fluorescenční absorpční test treponemové protilátky (FTA-Abs). K falešně pozitivním reakcím na netreponemové testy může dojít i u některých virových infekcí, jako například plané neštovice a spalničky, nebo při lymfomu, tuberkulóze, malárii, endokarditidě, onemocnění pojivových tkání a v těhotenství. Testy na treponemové protilátky jsou obvykle pozitivní dva až pět týdnů po počáteční infekci. Neurosyfilis se diagnostikuje na základě nálezu vysokého počtu leukocytů (především lymfocytů) a vysoké hladiny bílkovin v mozkomíšní tekutině v důsledku infekce syfilidou.

 

Přímé testování

Pro stanovení okamžité diagnózy z šankru lze využít mikroskopické vyšetření serózní tekutiny na tmavém poli. Nemocnice však vždy nemají potřebné vybavení nebo zkušený personál - test totiž musí být proveden do 10 minut od odebrání vzorku. Senzitivita je téměř 80 %, lze ji tudíž využít pouze pro potvrzení diagnózy, ne pro její vyloučení. Na vzorku z šankru lze provést další dva testy: přímý fluorescenční test na přítomnost protilátek a test amplifikace nukleových kyselin. Přímé fluorescenční testování využívá protilátek označených fluoresceinem, které se váží na specifické bílkoviny syfilidy, zatímco amplifikace nukleových kyselin používá k odhalení přítomnosti konkrétních genů syfilidy technik jako například polymerázová řetězová reakce. Tyto testy nejsou tak citlivé na časové hledisko, jelikož pro stanovení diagnózy nevyžadují živé bakterie.

 

Léčba a prognóza

V současné době je lues léčena na dermatovenerologickém oddělení, kde jsou po potvrzené diagnóze aplikována antibiotika, obvykle penicilin, v případě penicilinové alergie se využívá tetracyklin. Během léčby sifilidy je důležitá stálost hladiny penicilinu po celou dobu léčby. Trvání léčby respektuje generační čas treponemy (33 hodin). Aby se ale nemocný spolehlivě vyléčil, je třeba tento čas mnohonásobně překročit. Injekčním penicilinům je obecně dávána přednost před preparáty podávanými ústy.

Cílem léčby sifilidy je dosažení neinfekčního stavu nemocného. V časných stadiích onemocnění u léčených se provádějí reaginové testy, které se negativizují. Negativní testy a žádné klinické známky onemocnění většinou znamenají vyléčení nemocného.

 

Literatura

https://cs.wikipedia.org/wiki/Syfilis

Encyklopedie laboratorní diagnostiky pro klinickou praxi http://www.enclabmed.cz