| Abstrakt Syfilis (též příjice nebo lues) je pohlavně přenosnou infekcí způsobovanou bakterií
Treponema pallidum pallidum z kmene spirochét. Hlavním způsobem přenosu je pohlavní styk; během těhotenství nebo při
porodu však může být přenesena i z matky na plod, což má za následek kongenitální syfilis. Primární stádium se obvykle projevuje jediným šankrem (tvrdý, nebolestivý,
nesvědící kožní vřed), sekundární syfilis pak rozptýlenou vyrážkou, která často postihuje dlaně rukou a plosky
chodidel; latentní syfilis je charakteristická jen mírnými symptomy či je zcela bez symptomů a pro terciární syfilis
jsou typická gummata, neurologické či kardiovaskulární symptomy. Vzhledem k častým atypickým projevům je však nemoc
také známa pod přízviskem „velký imitátor“. Diagnóza se obvykle stanovuje prostřednictvím krevních testů; bakterie je ale možné
rozeznat i pod mikroskopem. Syfilis lze účinně léčit antibiotiky - upřednostňován je zejména intramuskulární penicilin
G (který se v případě neurosyfilidy podává nitrožilně); dále se využívá i ceftriaxon, u osob se silnou alergií na
penicilin pak orálně podávaný doxycyklin nebo azitromycin. Příznaky a
symptomy Syfilis se může projevovat v jednom ze čtyř stádií:
1. primárním, 2.
sekundárním, 3.
latentním 4.
terciárním;
K nákaze primární syfilidou obvykle dochází
prostřednictvím přímého pohlavního kontaktu s infekčními lézemi druhé osoby. Přibližně po 3 až 90 dnech po vystavení
infekci (v průměru po 21 dnech) se na místě kontaktu vytvoří kožní léze, takzvaný šankr. Je to obvykle (ve
40 % případů) jediný, tvrdý, nebolestivý a nesvědící kožní vřed se zřetelným základem a ostrým ohraničením o
velikosti 0,3 až 3,0 cm. Léze však může mít téměř jakoukoli formu. V klasické formě se vyvíjí od makuly (skvrna)
přes papulu (pupen) až po erozi (oděrku) nebo vřed. V některých případech může dojít ke vzniku více lézí
(~40 %), zejména při souběžné infekci HIV. Léze mohou být bolestivé či citlivé (30 %) a mohou se vyskytovat
i mimo genitálie (2–7 %). Zvětšení uzlin je nebolestivé a tento jev se jmenuje indoletní bubo.Léze může bez
léčení přetrvávat po dobu tří až šesti týdnů.
Sekundární stádium syfilidy se objevuje přibližně čtyři až deset týdnů po primární infekci. Sekundární
stádium je známé rozličnými způsoby projevu - nejběžnější symptomy postihují kůži, sliznice a mízní uzliny. Může se
objevit symetricky rozložená, červenorůžová, nesvědící vyrážka na trupu a končetinách, včetně dlaní a plosek nohou.
Vyrážka se může stát makulopapulární nebo pustulární. Na sliznicích mohou vznikat ploché, široké, bělavé, bradavicím
podobné léze, známé jako kondyloma latum. Všechny tyto léze jsou nositeli bakterií a jsou infekční. K dalším
symptomům můžeme zařadit horečku, bolest v krku, malátnost, úbytek váhy, vypadávání vlasů a bolesti hlavy. Mezi vzácné
projevy patří žloutenka, onemocnění ledvin, artritida, periostitida, optická neuritida, uveitida a intersticiální
keratitida. Akutní symptomy obvykle odezní po třech až šesti týdnech; přibližně u 25 % osob však může dojít k
recidivě sekundárních symptomů. U mnoha osob se sekundární syfilidou (40–85 % žen, 20–65 % mužů) se
neobjevuje předchozí šankr typický pro primární stádium choroby. Latentní stádium Latentní syfilis je definována jako sérologický důkaz infekce bez symptomů
nemoci. Raná latentní syfilis se
může projevovat recidivou symptomů. Pozdní latentní syfilis je asymptomatická a ne tak nakažlivá jako raná latentní
syfilis.
Terciární syfilis se může objevit přibližně po 3 až 15 letech od počáteční infekce a můžeme ji
rozdělit do tří odlišných forem: gumatózní syfilis (15 %), pozdní neurosyfilis (6,5 %) a kardiovaskulární
syfilis (10 %). Bez léčby se terciární stádium vyvine u třetiny nakažených osob. Lidé s terciární syfilidou
nejsou infekční. Gumatózní syfilis neboli pozdní benigní syfilis se
obvykle objevuje v rozmezí 1 roku až 46 let od počáteční infekce, v průměru po 15 letech. Toto stádium je
charakteristické tvorbou gummat, což jsou měkké, nádoru podobné hrudky zánětu, jejichž velikost se může značně lišit.
Typicky postihují kůži, kosti a játra, mohou se však objevit kdekoli. Neurosyfilis je infekcí postihující centrální nervovou soustavu. Může se projevit
brzy, a to buď jako asymptomatická neurosyfilida nebo syfilitická meningitida, či později ve formě obliterující
endarteritidy, progresivní paralýzy nebo jako tzv. tabes dorsalis (vysychání míchy), která je spojována s obtížemi s
udržením rovnováhy a bolestí vystřelující do dolních končetin. Pozdní neurosyfilis se typicky objevuje v rozmezí 4 až
25 let od počáteční infekce.Obliterující endarteritida je obvykle doprovázena apatií a záchvaty, při progresivní
paralýze dochází k demenci a tabes dorsalis. Kardiovaskulární syfilis se obvykle objevuje v rozmezí 10–30 let od počáteční
infekce. Nejběžnější komplikací je syfilitická aortitida, která může vést k aneurysmu. Kongenitální
forma Ke kongenitální syfilidě může dojít během těhotenství
nebo při porodu. Dvě třetiny novorozenců nakažených syfilidou se rodí bez symptomů. Mezi běžné příznaky, které se
vyvinou během několika prvních let života, patří: hepatosplenomegalie (70 %), vyrážka (70 %), horečka
(40 %), neurosyfilis (20 %) a pneumonitida (20 %). Bez léčby se může až u 40 % případů projevit
pozdní kongenitální syfilitis, mezi jejíž symptomy mimo jiné patří sedlový nos, Higoumenakisův příznak, šavlovitá
deformace holeně nebo Cluttonovy klouby. Diagnóza Klinická diagnóza raných projevů syfilidy je obtížná. Potvrzena může být buď
prostřednictvím krevních testů nebo přímou vizuální kontrolou za využití mikroskopie. Běžněji se používají krevní
testy, jelikož jejich provedení je snazší. Prostřednictvím diagnostických testů však není možné rozlišit stádia
onemocnění. Krevní testy
Krevní testy se dělí na netreponemové a treponemové testy. Netreponemové testy se
používají jako první a zahrnují laboratorní test k diagnostice venerických chorob (VDRL test) a test rychlé
reaginové reakce. Tyto testy však mohou občas přinést falešně pozitivní reakce a je zapotřebí potvrdit jejich výsledek
treponemovým testem, jako je například treponem pallidum hemaglutinační test (TPHA) nebo fluorescenční absorpční
test treponemové protilátky (FTA-Abs). K falešně pozitivním reakcím na netreponemové testy může dojít i u některých
virových infekcí, jako například plané neštovice a spalničky, nebo při lymfomu, tuberkulóze, malárii, endokarditidě,
onemocnění pojivových tkání a v těhotenství. Testy na treponemové protilátky jsou obvykle pozitivní dva až pět týdnů
po počáteční infekci. Neurosyfilis se
diagnostikuje na základě nálezu vysokého počtu leukocytů (především lymfocytů) a vysoké hladiny bílkovin v mozkomíšní
tekutině v důsledku infekce syfilidou. Přímé testování
Pro stanovení okamžité diagnózy z šankru lze využít mikroskopické vyšetření serózní
tekutiny na tmavém poli. Nemocnice však vždy nemají potřebné vybavení nebo zkušený personál - test totiž musí být
proveden do 10 minut od odebrání vzorku. Senzitivita je téměř 80 %, lze ji tudíž využít pouze pro
potvrzení diagnózy, ne pro její vyloučení. Na vzorku z šankru lze provést další dva testy: přímý fluorescenční test na
přítomnost protilátek a test amplifikace nukleových kyselin. Přímé fluorescenční testování využívá protilátek
označených fluoresceinem, které se váží na specifické bílkoviny syfilidy, zatímco amplifikace nukleových kyselin
používá k odhalení přítomnosti konkrétních genů syfilidy technik jako například polymerázová řetězová reakce. Tyto
testy nejsou tak citlivé na časové hledisko, jelikož pro stanovení diagnózy nevyžadují živé
bakterie. Léčba a
prognóza V současné době je lues léčena na dermatovenerologickém
oddělení, kde jsou po potvrzené diagnóze aplikována antibiotika, obvykle penicilin, v případě penicilinové alergie
se využívá tetracyklin. Během léčby sifilidy je důležitá stálost hladiny penicilinu po celou dobu léčby. Trvání léčby
respektuje generační čas treponemy (33 hodin). Aby se ale nemocný spolehlivě vyléčil, je třeba tento čas
mnohonásobně překročit. Injekčním penicilinům je obecně dávána přednost před preparáty podávanými
ústy. Cílem léčby sifilidy je dosažení neinfekčního stavu
nemocného. V časných stadiích onemocnění u léčených se provádějí reaginové testy, které se negativizují. Negativní
testy a žádné klinické známky onemocnění většinou znamenají vyléčení nemocného. Literatura https://cs.wikipedia.org/wiki/Syfilis Encyklopedie laboratorní diagnostiky pro klinickou praxi
http://www.enclabmed.cz | 
