Karbohydrát-deficientní transferin v séru (%CDT)
Transferin (CDT) (S; látkový podíl [%CDT] Výpočtová metoda)


Synonyma: CDT Zkratka: S_%CDT
Lokální kód: 722 Kód NČLP: 18204
Kód VZP rutina: 93263 Kód VZP statim:

Princip stanovení: Výpočtová metoda
Odebíraný materiál: Krev
Odběr do: Plast, gel +/-, aktivátor srážení
Odebírané množství: 3 ml
Dostupnost rutinní: Jednou týdně - při dostatečném počtu vzorků. Odezva: Odpoledne v den zpracování.
Dostupnost statim: Jen po předchozí domluvě Odezva:
Poznámka k dostupnosti a odezvě:

Pokyny k preanalytické úpravě vzorků: Nejsou zvláštní požadavky na preanalytickou fázi.
Pokyny k transportu: Nejsou zvláštní požadavky na transport.

Pokyny k odběru vzorku:

Stabilita vzorku (dle výrobce):
Stabilita při 20-25°C:
Stabilita při 4-8°C:
Stabilita při -20°C:
Stabilita při -70°C:
Poznámka ke stabilitě:


Referenční rozmezí:
Věk od Věk do DRM HRM Jedn. Další údaje
0D 99R+ 1,19 2,47 1


Doplňující klinické informace:

Autorské poznámky:
Výsledky uvolňujeme v jednotkách %CDT, k jejichž výpočtu je nutné nefelometricky stanovit transferin (NTRF: g/L; č.m 1174) a CDT (CDT: g/L; č. metody 1173).
Výsledný vzorec: %CDT = (CDT v mg/L x 10) / transferin v g/L

Další informace:

Charakteristika

Hlavní složkou transferinu séra je glykoprotein s molekulární hmotou přibližně 80 kD, která obsahuje dva polysacharidové vedlejší řetězce. Každý řetězec nese dva koncové zbytky kyseliny sialové. Transferin lidského séra se však může vyskytovat v různých izoformách s různými stupni glykolizace1.

Forma tetrasialoform se dvěma karbohydrátovými vedlejšími řetězci, z nichž každý obsahuje dva zbytky kyseliny sialové, převažuje u přibližně 90 % zdravých subjektů1. Molekuly transferinu s pouze jedním řetězcem kyseliny sialové (disialotransferin) nebo žádným karbohydrátovým řetězcem (asialotransferin) se objevují ve vyšších množstvích v důsledku spotřeby alkoholu2. Tyto a jiné strukturálně změněné izoformy transferinu indukované spotřebou alkoholu se označují jako CDT (karbohydrát-deficientního transferinu (CDT))1,3.

Indikace

CDT je specifický marker, který se využívá k detekci nadměrného požívání alkoholu a pro monitorování abstinence během léčby.

Určování hladiny CDT je cennou pomůckou při identifikaci pacientů s chronicky vysokou spotřebou alkoholu, monitorování změn ve spotřebě alkoholu a monitorování abstinence. CDT je vhodný marker pro diagnózu akutního i chronického abúzu alkoholu. Různé studie ukázaly, že CDT je jedním ze specifických znaků zvýšené spotřeby alkoholu po delší časové období4,5,6.

V současné době je CDT považován za marker alkoholové závislosti s nejvyšší diagnostickou validitou.

Zvýšené hodnoty

Platí pravidlo, že denní spotřeba alkoholu cca 50 – 60 g během dvou týdnů vede ke zvýšeným hladinám CDT. Zvýšené hodnoty CDT se vrací do normálu po přibližně dvou- až čtyřtýdenní abstinenci, v závislosti na předchozí výši hladiny CDT3,4.

Mezi choroby nezpůsobené alkoholem, které mohou vyvolat zvýšení hladiny CDT, patří chronická aktivní hepatitida, primární žlučová cirhóza, selhání jater a vzácný syndrom CDG (karbohydrát-deficientní glykoprotein)1,4.

Výpočet %CDT z koncentrací CDT a transferinu umožňuje značnou minimalizaci vlivů úrovní přenosu, stavu železa a mírné až střední omezení funkce jater ve výsledku CDT. Dalšího zlepšení přesnosti diagnostiky lze dosáhnout kombinací CDT a γGT (γ-glutamyltransferázy)5,7.

CDT a GMT v organismu

Procento CDT nekoreluje s aktivitou GMT a stanovení je vhodné v kombinaci s GMT. Senzitivita je více než 83 % u alkoholických hepatopatií a více než 49 % alkoholiků bez jaterního onemocnění8.

CDT a Fe v organismu

Hodnota CDT je závislá na množství železa v organizmu, při nízké hodnotě železa stoupá hodnota CDT. Při sledování nemocných s hereditární hemochromatótou bez abúzu alkoholu byla zjištěna statisticky významně nižší hodnota CDT oproti zdravým dobrovolníkům, u etyliků s vyšším množstvím železa byla hodnota CDT rovněž signifikatně nižší. Proto při posouzení hodnoty CDT je nutné posoudit stav metabolizmu železa9.

Použitá literatura

1.     Golka K, Wiese A. Carbohydrate-deficient transferrin (CDT) - a biomarker for long-term alcohol consumption. J Toxicol Environ Health B 2004;7:319-37.

2.     Peter J, Unverzagt C, Engel WD, et al. Identification of carbohydrate deficient transferrin forms by MALDI-TOF mass spectrometry and lectin ELISA. Biochim Biophys Acta 1998;1380: 93-101.

3.     Helander A. Biological markers in alcoholism. J Neural Transm 2003; 66 (Suppl): 15-32.

4.     Allen JP. Use of biomarkers of heavy drinking in health care practice. Mil Med 2003; 168:364-7.

5.     Anttila P, Järvi K, Latvala J, et al. A new modified γ-%CDT method improves the detection of problem drinking: studies in alcoholics with or without liver disease. Clin Chim Acta2003; 338: 45-51.

6.     Schwan R, Albuisson E, Malet L, et al. The use of biological laboratory markers in the diagnosis of alcohol misuse: an evidence-based approach. Drug Alcohol Depend 2004; 74:273-9.

7.     Chen J, Conigrave KM, Macaskill P, et al. Combining carbohydrate-deficient transferrin and gammaglutamyltransferase to increase diagnostic accuracy for problem drinking. Alcohol Alcoholism 2003; 38: 574-82.

8.     Stejskal D (1998): Karbohydrát-deficientní transferin. Fons 5:49 -53.

9.     De Feo TM, Fargion S, Duca L et al. (1999): Carbohydrat-deficient transferin, a sensitive marker of chronic alcohol abuse is highly influenced by body iron. Hepatology 3:658-663.