Historie

Historie

Založení nemocnice

Návrh vybudovat v Prachaticích nemocnici byl podán prachaticko-volarskému okresnímu zastupitelstvu již v roce 1894, nezískal však většinovou podporu. Byla zvolena jen tříčlenná přípravná komise, která se sešla teprve roku 1896, kdy byla doplněna dalšími třemi členy. Tato pracovní skupina předložila výsledky svých jednání okresnímu zastupitelstvu dne 3. listopadu 1898. Okresní reprezentanti zamítli zřízení nemocnice okresem, ale schválili příspěvek 40 000 korun na její výstavbu za předpokladu, že město Prachatice shromáždí potřebné finanční prostředky a nemocnici postaví svých nákladem (pozn.1).

Dne 2. prosince 1898 na slavnostním zasedání konaném na počest 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. se prachatické městské zastupitelstvo jednomyslně usneslo postavit nemocnici na náklady města s využitím zmíněného okresního příspěvku. Přitom si vyhradilo právo jmenování lékařského i správního personálu. Na dotaz okresního zastupitelstva, kým bude nově vystavená nemocnice vydržována, odpovědělo obecní zastupitelstvo, že bude vydržovat nemocnici z vlastních prostředků, pokud bude okres přispívat do vydržovacího fondu roční částkou 800 korun. Tento příspěvek byl okresním zastupitelstvem schválen již 29. března 1899.

K řešení otázek spojených s výstavbou nemocnice byl dne 12. dubna 1899 zvolen výbor, jehož předsedou byl starosta města Johann Zdiarsky a členy c. k. okresní lékař, městský lékař, obvodní lékař a místní duchovní správce. Prvním z úkolů tohoto výboru bylo rozhodnout o vhodném staveništi. V úvahu připadala jednak tzv. Schäferova vila na Dolním předměstí (čp. 204/II), jednak nad ní ležící pole Ohrada. Výbor sice dal přednost druhé alternativě, ale konečná volba byla opačná.
Zemský výbor království odmítl v říjnu 1899 poskytnout plány pro stavbu a přípisem ze dne 11. dubna 1900 si vyžádal usnesení prachatického obecního zastupitelstva a sdělení způsobu krytí nákladů výstavby. Rada města na zasedání dne 10. května 1900 se usnesla, že zastupitelstvo projedná pokrytí nákladů až poté, co bude znám předběžný rozpočet a z něj vyplývající částka připadající na město Prachatice. Výlohy měly být kryty řádnými i mimořádnými příjmy. Okresní zastupitelstvo bylo také zemským výborem vyzváno, aby sdělilo podmínky, za nichž si bude půjčovat částku 40 tisíc korun k uhrazení svého příspěvku na stavbu nemocnice. Vrchními úřady byla vila čp. 204/II s přilehlým parkem uznána za velmi vhodnou pro projektovanou stavbu nemocnice.

Obecní zastupitelstvo se proto na zasedání konaném dne 5. dubna 1902 rozhodlo tento objekt od tehdejší majitelky Anny Zdiarské odkoupit. Následně byl vypsán konkurz na stavbu nemocnice. Došla pouze jediná nabídka, kterou učinil prachatický stavitel Rudolf Zobel. Pražské místodržitelství schválilo jím předložené plány dne 9. května 1902. V důsledku voleb mezitím došlo ke změně ve složení okresního zastupitelstva. Nová reprezentace se zdráhala plnit závazky svých předchůdců. Proto městské zastupitelstvo podalo k pražskému místodržitelství stížnost, ale neuspělo s ní. Okresnímu výboru však zemský výbor uložil, aby se s prachatickou obcí shodl. Při jednání se zástupci města bylo pak nalezeno řešení, které počítalo s rozdělením nákladů na zřízení a udržování nemocnice mezi město Prachatice a okres rovným dílem. Polovina členů kuratoria měla být volena obcí, druhá okresem, měla být zachována rovnoprávnost obou zemských jazyků a primářem měl být zvolen MUDr. Anton Stini po své předchozí rezignaci na místo obvodního lékaře. Sekundárním lékařem se měl stát nově zvolený obvodní lékař. Ze strany prachatické městské obce byly tyto návrhy schváleny 25. ledna 1904.
Avšak okresní zastupitelstvo změnilo na zasedání konaném dne 15. dubna 1904 svá předchozí stanoviska a rozhodlo založit a udržovat nemocnici na útraty okresního fondu a spravovat ji okresním výborem. Nad tímto rozhodnutím vyjádřilo městské zastupitelstvo politování. Z důvodu naléhavé potřebnosti nemocničního zařízení se však rozhodlo neklást žádné překážky, pokud bude město ve svých požadavcích uspokojeno. Městská rada, která byla pověřena dalším jednáním, se s okresním výborem dohodla, že okres převezme od obce objekty nabyté k výstavbě nemocnice za nákupní cenu, vrátí obci vydaný obnos 4254,54 korun vybraný na městský lůžkový fond a uhradí částku 60 tisíc korun, které si město vypůjčilo na stavbu u Ústřední banky. Naproti tomu se prachatická obec zavázala předat okresnímu výboru, resp. správě nemocnice, nemocniční fondy v celkové výši 19 136,92 korun.

Dříve uzavřená dohoda ohledně jmenování lékařského personálu zůstala nedotčena. Usnesení okresního zastupitelstva bylo pak schváleno zemským výborem Království českého dne 7. června 1904.

Stavba prachatické nemocnice byla zadána Emilu Brücknerovi, staviteli z Nymburka. Byla zahájena 29. srpna 1904 a při její realizaci byly zčásti použity původní plány Rudolfa Zobela. Stavebním dozorem byl pověřen schwarzenberský vrchní inženýr Jan Sedláček z Hluboké nad Vltavou. Instalatérské práce provedla firma Antonín Kunz z Hranic na Moravě a vnitřní telefonické vybavení zajistila prachatická firma Wenzl Jungbauer. Místní řemeslníci Vondrášek a Váňa zhotovili potřebné truhlářské výrobky. Stavba byla dokončena dne 22. října 1905, tedy za necelých 14 měsíců. Kolaudace, při níž nebyly zjištěny žádné závady, proběhla 28. října téhož roku. Celkové náklady na vybudování prachatické nemocnice činily 209 358,75 korun, z čehož připadlo na zakoupení budov a pozemků 39 799,17 korun, provedení stavby přišlo na 128 548,17 korun a veškeré zařízení stálo 41 011,41 korun. Úhrada nákladů plynula převážně z půjček okresního fondu, s nímž splynul i od města převzatý zbytek z nemocniční nadace P. Fr. Hoyera ve výši 2 413,09 korun a odkaz 100 korun pana Aloise Hlinky (pozn.3).

Slavnostní otevření nemocnice se konalo dne 30. prosince 1905 za účasti představitelů okresní správy, představitelů měst a obcí regionu i důstojnického sboru prachatické posádky. Objekt vysvětil kanovník J. Spina, který zde zastupoval českobudějovického biskupa ThDr. Martina Říhu (pozn.2). Prachatická nemocnice zahájila provoz dne 1. ledna 1906 jako nemocnice soukromá. Zemským zákonem č. 28 ze dne 17. března 1906, vydaným 23. dubna téhož roku, bylo ústavu uděleno právo veřejnosti. Na základě nejvyššího souhlasu a výnosem c. k. místodržitelství ze dne 20. dubna 1906 bylo povoleno vtělit do názvu nemocnice jméno monarchy. A tak od 8. května 1906 byl oficiální název ústavu Všeobecná veřejná nemocnice císaře Františka Josefa I. v Prachaticích. Podle údajů z roku 1908 tvořily jádro nemocnice tři jednopatrové budovy. Prostřední hospodářská budova byla propojena s okrajovými klinickými pavilony dvěma přízemními chodbami. V západně situovaném pavilonu pro interní choroby (čp. 204/II) bylo v 7 pokojích 27 lůžek pro nemocné, nacházela se zde úřadovna správce, čekárna, úřadovna lékařů a skladiště. Pavilon byl vybaven 4 záchody a 2 koupelnami.

V přízemí východně položeného chirurgického pavilonu (čp. 206/II) byly umístěny dva operační sály a místnost se sterilizačním přístrojem. V budově bylo 7 pokojů s celkovým počtem 31 lůžek, 4 záchody a 2 koupelny. V suterénu se nacházela místnost pro služky a sušárna prádla. V přízemí hospodářské budovy byla umístěna kuchyně, jídelna pro ošetřovatelky, návštěvní místnost, spíž a záchod, v patře nemocniční kaple se sakristií, 2 pokoje pro ošetřovatelky, umývárna a další klozet. Zásoby potravin byly skladovány na půdě. Pavilon infekčních nemocí byl ve zvláštní přízemní budově (dnes objekt pobočky Zdravotního ústavu v Českých Budějovicích). V osmi pokojích pro nemocné bylo umístěno celkem 10 lůžek, budova byla vybavena operačním sálem, pokojem pro ošetřovatelku, 2 koupelnami a 2 záchody. Velký dezinfekční přístroj byl umístěn v suterénu.

V oploceném nemocničním areálu se nacházely ještě další tři přízemní, ale nepodsklepené stavby: budova s bytem domovníka, prádelnou a mandlovnou, umrlčí komora s pitevnou a konečně lednice, v jejíž předsíni bylo uchováváno maso. Všechny místnosti byly vytápěny kamny, na operačních sálech kachlovými, do nichž se přikládalo zvenku. Jako palivo bylo používáno černé uhlí. Svítilo se petrolejovými lampami. Pitná voda odebíraná z městského vodovodu byla rozvedena do všech budov areálu a sloužila i užitkovým potřebám. Kanalizace byla svedena do žump, odpad dezinfikován a dále vypouštěn do Živného potoka. Telefonní spojení bylo pouze v rámci ústavu, ve městě v té době ještě nebylo zavedeno. Přilehlý park se zahradou se rozkládal jihovýchodně od hlavních budov na ploše přesahující 1,1 ha, pro potřeby ústavní kuchyně byla část zahrady osazována zeleninou.

Vrchní správu nemocnice vykonávalo kuratorium, jehož 5 členů bylo české a 5 členů německé národnosti. Včetně čtyř náhradníků bylo voleno okresním zastupitelstvem na dobu 3 let. Kuratoriu předsedal okresní starosta. Této vrchní správě příslušela veškerá zásadní rozhodnutí týkající se chodu zařízení, jmenování lékařů a správních úředníků. Spravování ústavního majetku, dohled nad hospodařením, uzavírání smluv na dodávky, přijímání služebnictva a pod. měla na starosti dozorčí rada. Tu tvořili 4 členové a 2 náhradníci volení okresním zastupitelstvem na dobu 3 let, dále okresní starosta nebo jeho náměstek a delegát zemského výboru. Dozorčí rada volila ze svého středu kontrolora ústavu.
Odborná činnost byla řízena primářem, jemuž byl podřízen sekundární lékař jak v ohledu administrativním, tak odborném. Lékaři museli ovládat oba zemské jazyky. Nesměli se současně vzdálit z Prachatic (pozn.3). V průběhu existence prachatického monoprimariátu se vystřídalo v jeho vedení šest lékařů. Bez ohledu na délku jejich působení ve vedoucí funkci si všichni zasluhují naši úctu. Tito humanisté, nepochybně odborníci na úrovni doby, vedeni snahou o co nejlepší léčebné výsledky, se bez výjimky potýkali s celou řadou problémů nejen medicínského, ale také organizačního charakteru.

Poznámky:
1) Starý, V.: Devadesáté výroční nemocnice, in Listy Prachaticka č. 290 ze dne 12. 12. 1995, s. 10.
2) SOkA PT, AM PT, Pamětní kniha 1860–1910, sign. II-395, s. 166–177.
3) SOkA PT, Státní okresní nemocnice Prachatice (1896) 1906–1951 (1952) (dále jen SON PT), inv. č. 4
(Stanovy Všeobecné veřejné okresní nemocnice v Prachaticích 1908).

Text: MUDr. Jan Antonín Mager 

Období monoprimariátu

Primář
MUDr. Anton  Stini 
1905 – 1922

V souladu s dřívějšími dohodami byl prvním primářem prachatické nemocnice jmenován zdejší dosavadní obvodní lékař MUDr. Anton Stini (*1862 Olšina), sekundárním lékařem MUDr. Jaroslav Traxler (*1869 Vlachovo Březí). Ošetřovatelskou službu vykonávalo roku 1906 pět sester řádu sv. Karla Boromejského v čele s představenou Cecilianou Františkou Gabrielovou (*1861 Střemchoví). Jim byl k ruce přidělen jeden sluha a tři služky.

Správu ústavu vedl tajemník okresního zastupitelstva Ladislav Spurný (*1866 Křivoklát), jemuž byl přidělen kancelářský úředník Josef Urban. Počáteční stav 52 nemocničních lůžek byl během prvního roku provozu ústavu zvýšen na 60. Celkem bylo v roce 1906 hospitalizováno 332 nemocných. Z nich bylo 212 propuštěno vyléčených, u 58 byl zdravotní stav zlepšen, u 16 nezlepšen a 25 osob zůstalo v léčení i na začátku příštího roku. Zemřelo celkem 21 nemocných (pozn. 1). K prvému úmrtí došlo 28. ledna 1906, na mozkovou cévní příhodu po několikadenní hospitalizaci zemřel 38 letý obvodní lékař ze Záblatí MUDr. Gotthard Janda (pozn. 2). Ošetřovacích dnů bylo celkem 7754, v průměru se tedy denní stav nemocných pohyboval okolo 22. Nejvyšší stav, celkem 38 pacientů, byl zaznamenán 16. července 1906. Z 307 ukončených hospitalizací připadlo 179 na chirurgické nemoci a úrazy, 
67 na nemoci vnitřní, 22 na plicní tuberkulózu, 8 na oční a ušní choroby, 11 na nemoci kožní, 8 na nemoci pohlavní a 12 na choroby infekční.

Bylo provedeno 186 operačních výkonů většinou v celkovém znecitlivění za použití chloroformové nebo éterové narkózy. U operací také asistoval zdejší plukovní lékař MUDr. Bedřich Protivenský. Denní nemocniční taxa na III. třídě činila 1,5 koruny rakousko-uherské měny, na II. třídě 3 koruny a na I. třídě 5 korun. Po osmnáctiměsíčním působení MUDr. Traxler přijal místo městského lékaře v Netolicích a sekundárním lékařem se stal MUDr. Jaromír Klíma. S ním pak primář Stini spolupracoval všechna další léta.

Také kolektiv zdravotních sester v čele se sestrou Cecilianou byl stabilní. Již v roce 1907 byl rozšířen o jednu řeholnici a v roce 1909 o další. Tento počet sedmi pracovnic se v následujících třech desetiletích nezměnil. Již první léta existence prachatické nemocnice prokázala, že ústav nebude prostorově vyhovovat stále vzrůstajícím nárokům. Počet přijatých pacientů se každoročně zvyšoval a po pěti letech vykazoval již dva a půl násobek stavu z roku 1906.

Proto roku 1908 bylo množství lůžek zvýšeno na 70 a v roce 1910 na 76. Současně se snížila asi o pětinu průměrná ošetřovací doba. Vzrostl také počet operačních výkonů, pohyboval se v těchto letech okolo tří set. Jen málo zpráv máme o akvizicích přístrojového vybavení. Jednou z nich je zmínka o stavbě nového sterilizačního přístroje v roce 1908. Výstavba elektrárny v Prachaticích roku 1910 umožnila i připojení nemocnice na elektrickou síť, osvětlení bylo téhož roku zavedeno do všech místností (pozn. 3).

Elektrifikace byla nezbytným předpokladem pro nákup rentgenového přístroje, kvůli jehož umístění byla roku 1912 vybudována přístavba u chirurgického pavilonu (pozn. 4). Politické poměry po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československé republiky se odrazily pouze v názvu zařízení, z nějž bylo vypuštěno jméno císaře Františka Josefa I. Prvou etapu činnosti prachatické nemocnice ukončila smrt jejího protoprimáře dr. Stiniho dne 26. října 1922, (pozn.5).

Primář
MUDr. Jaromír Klíma
1922 – 1923

Po úmrtí primáře dr. Stiniho řídil nemocnici po dobu deseti měsíců do té doby sekundární lékař MUDr. Jaromír Klíma (*1871 Domažlice). Pracoval bez sekundáře a tak mu při operacích vypomáhali asistencí prachatičtí praktičtí lékaři MUDr. Karl Kölbl a syn předešlého primáře MUDr. Walter Stini a také vojenský lékař štb. kpt. MUDr. František Šťastný (pozn. 6).

Primář dr. Klíma byl osobností plynule propojující údobí působnosti primářů Stiniho a Hellicha, po jehož nástupu do funkce mu byl ponechán titul ordinujícího primáře. Tento oblíbený lékař působil déle jak čtvrt století v prachatické nemocnici, mimo ni jako jeden z aktivistů českého hnutí meziválečného údobí na Prachaticku. To byl důvod, že Okresní národní výbor v Prachaticích rozhodl ke dni 24. června 1945 přejmenovat zdejší okresní všeobecnou veřejnou nemocnici na nemocnici MUDr. Jaromíra Klímy (pozn. 7). Primář dr. Klíma trávil léta odpočinku ve Vodňanech, kde dne 3. ledna 1947 náhle zemřel (pozn. 8).

Primář
MUDr. Václav Hellich
1923 – 1938

MUDr. Václav Hellich nastoupil na místo řídícího primáře Všeobecné veřejné nemocnice v Prachaticích dne 1. září 1923, ordinující primář dr. Klíma zůstal celá léta až do svého penzionování členem jeho pracovního kolektivu.

Od 1. srpna 1925 vzrostl počet lékařů na tři, když na místo sekundáře nastoupil MUDr. Bohuslav Nytl. Jména sekundárních lékařů se v dalším údobí častěji měnila. Počet řeholních zdravotních sester zůstal nezměněn, roku 1928 vrchní sestru Cecilianu vystřídala sestra M. Falkonie Kulová (*1873 Palkovice). V této době byli v nemocnici zaměstnáni ještě správce, jeden administrativní úředník, pět služek, švadlena, topič a zřízenec, který byl zároveň domovníkem. Vypomáhaly 2 pradleny a jeden dělník. Počet operačních výkonů v roce 1924 vzrostl na 672, což oproti roku předešlému představovalo dvojnásobek.

Stala se nevyhnutelnou přestavba operačních sálů, sterilizace i přípravných místností, ale také bylo nutno řešit nedostačující lůžkovou kapacitu. Jako následnický orgán okresního zastupitelstva to uznala i okresní správní komise. Na své schůzi 14. března 1925 se usnesla rozšířit hlavní budovu přístavbou, v níž by bylo 40 lůžek pro nemocné. Operační sál s prosklenou východní stěnou byl spolu s místností pro sterilizaci vybudován v prvním patře chirurgického pavilonu a patrová přístavba s pokoji pro nemocné byla realizována nad oběma spojovacími chodbami, prodloužená jižním směrem. Patrně současně bylo instalováno ústřední vytápění. Konečná kolaudace stavby byla provedena 29. února 1928. V důsledku správních změn převzal dne 1. prosince 1928 nemocnici okresní úřad a název zařízení byl změněn na Všeobecnou veřejnou okresní nemocnici v Prachaticích. Přístrojové vybavení bylo průběžně obměňováno a doplňováno, kromě nového rentgenového přístroje používaného k diagnostickým i léčebných účelům měla nemocnice k dispozici horské slunce, diathermii aj. Všechny probatorní excize byly standardně zasílány k bioptickému vyšetření. U nemocných s nejasnými diagnózami, kdy nebylo možno realizovat vyšetření v místě, byl biologický materiál také odesílán. Nemocniční taxy obnášely v r.1928 na III. třídě 19 Kč, na II. třídě 40 Kč a naI. třídě 60 Kč denně (pozn. 9).

Nedochované materiály o činnosti nemocnice v třicátých letech 20. století neumožňují uvedení konkrétních údajů, dle vzpomínek pamětníků však měla v té době prachatická nemocnice vysoký kredit. Ohrožení republiky nacistickým Německem si vyžádalo školení dobrovolných sester Červeného kříže. Ty svou praktickou výuku absolvovaly v nemocnici(pozn. 10). 

Mnichovská dohoda zapříčinila odtržení rozsáhlých pohraničních území od Československé republiky. K Třetí říši byly mj. přivtěleny i Prachatice, které německá branná moc obsadila 8. října 1838.

Primář dr. Hellich, stejně jako všichni čeští obyvatelé, kteří zde před rokem 1918 neměli trvalé bydliště, musel Prachatice opustit. Převzal tehdy po panu radovi Rychlíkovi primariát v Písku. Také sestry Boromejky, vesměs české národnosti, ukončily dnem 1. října 1938 v nemocnici svou činnost (pozn. 11).

Primář
MUDr.  Artur Mahner
1 9 3 9 – 1 9 4 5

Z doby německé okupace se k historii prachatické nemocnice dochovalo jen velmi málo materiálu, z počátečního údobí prakticky nic. V prvních čtyřech měsících se ve vedení ústavu vystřídali tři lékaři, teprve 1. února 1939 byl jmenován primářem Okresní nemocnice Prachatice (Kreis-Krankenhaus Prachatitz) Dr. Med. Artur Mahner.

Nemocnice v té době uzávěrou hranice s okleštěnou II. československou republikou ztratila velkou část dřívější klientely a tak v počátcích svého působení se prim. Dr. Mahner potýkal s nedostatečnou obložností 110 nemocničních lůžek. České řádové sestry byly vystřídány řádovými sestrami německé národnosti. Jejich počet ani počet lékařů není znám. Plán pracovních míst z již válečného roku 1940 však počítal s místem primáře a sekundáře a jedním volontérem, 10 nemocničními sestrami, jedním operačním sluhou, správcem, další kancelářskou silou, topičem, domovníkem, kuchařkou, švadlenou, 6 služkami, 2 pradlenami a jednou elévkou.

Denní ošetřovací taxa na lůžkách III. třídy byla patrně v průběhu roku 1939 zvýšena na 4,5 RM (říšských marek),přesto byla nižší než v nemocnicích ležících na území Německa (pozn. 12). O obměně přístrojového zařízení není zpráv, již roku 1940 byl požadován elektrokardiograf (pozn. 13). Tehdejší válečné dění se nutně odráželo i v činnosti nemocnice.

Již v roce 1944 byla nemocnice přeplněna, průměrný denní stav pacientů byl 116,2 a počet provedených operací byl 914 (pozn. 14). Po skončení II. světové války vedl primář dr. Mahner nemocnici do června 1945. Dne 18. tm. provedl v Prachaticích poslední operaci, následující den operoval jeho perský spolupracovník dr. Khamnei a 20. června 1945 byla kurativa převzata dr. Kudelou. Primář dr. Mahner se v té době, údajně s pomocí americké armády, odstěhoval, podle sdělení pamětníků snad do Vídně, odkud měl roku 1939 do Prachatic přijít.

Primář
MUDr. František Kudela
1 9 4 5

Hned po osvobození z nacistické okupace projevil zájem o místo primáře prachatické nemocnice MUDr. František Kudela (*1913 Rzeszów, Halič). Znal dobře místní poměry, neboť v údobí I. čsl. republiky v Prachaticích bydlel pozn. 15) a na zdejším gymnáziu také maturoval v roce 1931 (pozn. 16). Byl přijat jako prozatímní primář, neboť členům Okresního národního výboru v Prachaticích se pro tuto funkci jevil příliš mladý (pozn. 17). Měl nelehký úkol, neboť v době jeho krátkého působení došlo k postupné výměně podstatné části německého nemocničního personálu za český.

Ke dni 1. září 1945 měla nemocnice 95 lůžek pro dospělé a 10 lůžek pro děti. V posledních 4 měsících byl průměrný denní stav ošetřovaných 105,4. Ze soupisu zaměstnanců k témuž datu víme, že kromě primáře dr. Kudely v nemocnici pracovali: 1 sekundář (zdejší německý lékař MUDr. Otto Plach), 1 diplomovaná porodní asistentka (Anna Benešová), 8 řádových sester (5 Češek, 3 Němky), 2 civilní ošetřovatelky, 5 pomocných ošetřovatelek, 17 služebných, 2 zřízenci, správce, 2 úředníci a 2 pomocné kancelářské síly, strojník, vrátný a 2 výpomocní dělníci.

Z celkového počtu 46 zaměstnanců bylo pouze 13 německé národnosti (pozn. 18). Primář dr. Kudela svou činnost v prachatické nemocnici ukončil dnem 30. září 1945. V dalším působil jako vojenský lékař v Kroměříži.

Primář
MUDr. Jan Vondrák
1 9 4 5 – 1 9 5 2 / 5 3 ( 1 9 5 9 )

Dne 1. října 1945 nastoupil do funkce primáře prachatické nemocnice MUDr. Jan Vondrák (*1911 Praha), který měl devítiletou chirurgickou praxi v nemocnicích v Praze na Bulovce a v Písku (pozn. 19). V souvislosti s tehdejšími úvahami o využití Lázní sv. Markéty pro interní a infekční oddělení byl Zemským národním výborem v Praze jmenován primářem interního oddělení MUDr. Emerich Macháček (pozn. 20). K realizaci záměru ale nedošlo a o působení dr. Macháčka v Prachaticích nemám zpráv. Prachatická nemocnice zůstala monoprimariátem. Ze systemizovaných dvou míst sekundářů bylo často jedno neobsazeno a lékaři se velmi rychle střídali. I když v roce 1949 byl počet sekundárních lékařů zvýšen na čtyři, práci mnohdy vykonávali pouze dva z nich (např. z důvodu prezenční vojenské služby).

Z důvodu nedostatku členek řehole rozhodla kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského postupně v průběhu roku 1946 odvolat řádové sestry z prachatické nemocnice (pozn. 21).

Na začátku roku 1947 měl prim. Dr. Vondrák v pracovním kolektivu pouze jednu diplomovanou porodní asistentku a jednu diplomovanou sestru. Ostatní ošetřovatelský personál tvořily jen nekvalifikované pomocné ošetřovatelky a služebné. To se nutně odráželo na úrovni zdravotní péče, zejména výskytu nozokomiálních nákaz. Situace se zlepšila až v polovině roku 1949, kdy do nemocnice nastoupily první poválečné absolventky zdravotnických škol. Tehdy se zde začal vytvářet trvalý zdravotnický kádr, kontinuálně doplňovaný a obměňovaný až do dnešních dnů.

O tehdejším stavu veškerého nemocničního personálu nejlépe vypovídá seznam zaměstnanců z října 1949 (viz. příloha). Oborová specializace i v menších zdravotnických zařízeních byla nezbytným požadavkem doby. Prachatický monoprimariát zanikl fakticky až v době existence Okresního ústavu národního zdraví v Prachaticích, když byly obsazeny všechny čtyři základní klinické primariáty. To se dělo postupně.

V červnu roku 1949 byl vypsán konkurz na místo primáře dětského oddělení. Jeho prvním vedoucím lékařem se stal MUDr. Jiří Kolář. V říjnu 1950 bylo zastaveno přijímání nemocných s infekčními chorobami, následně byli již odesíláni k hospitalizaci do nově vybudovaného infekčního oddělení v Českých Budějovicích.

V červenci 1951 československá vláda rozhodla o sjednocení zdravotní péče k 1. lednu 1952, již ke dni 1. prosince 1951 byl ředitelem Okresního ústavu národního zdraví v Prachaticích jmenován MUDr. Jan Petrách (*1906 Prachatice). Transformace zdejší nemocnice byla dokončena v roce 1953, když do čela interního oddělení byla od 1. ledna postavena MUDr. Věra Blechtová a když k 1. prosinci byl primářem gynekologicko-porodnického oddělení jmenován MUDr. Alois Pavelec. Primář dr. Vondrák vedl nadále chirurgické oddělení.

K datu 30. červnu 1949 měla nemocnice celkem 130 lůžek, z nichž 44 bylo chirurgických, 48 interních, 23 infekčních a 15 porodnických. V průběhu téhož roku bylo vykázáno celkem 29 901 ošetřovacích dnů, náklady na ošetřovací den činily 123,26 Kč. Operací bylo provedeno 459 (pozn. 22).

V roce 1946 byl pro nemocnici zakoupen od paní Kůrkové předměstský dům čp. 43 zvaný Sirkovna, sloužil potom k ubytování části zaměstnanců (pozn. 23). Přes adaptační stavební práce prováděné v roce 1946 byla nemocniční budova provozně nevyhovující, a proto se uvažovalo o výstavbě nové nemocnice. Ze stavby na pozemcích sevřených dnešními ulicemi Husineckou a Pivovarskou, tak jak to v polovině roku 1949 plánovala zdravotní komise ONV, sešlo. O rok později za účasti referentů KNV bylo uvažováno o rozšíření areálu přístavbou.

K západní části dosavadní nemocniční budovy, která měla v budoucnu sloužit pouze potřebám interního oddělení, mělo být přistaveno kolmo v jižním směru jedno křídlo. V nové dvoupatrové budově mělo být umístěno chirurgické oddělení s operačními sály a také komplement. Počet lůžek měl tím stoupnout na 240. I z tohoto záměru sešlo a nakonec byla uskutečněna pouze adaptace bývalého infekčního pavilonu na dětské oddělení.

K zamýšlenému spojení této budovy s centrálním nemocničním komplexem však už nikdy nedošlo (pozn.24).

Poznámky:
1) SOkA PT, SON PT, inv. č. 18 (Výroční zpráva nemocnice za rok 1906).
2) Státní oblastní archiv Třeboň, sbírka matrik, Fara Prachatice svoz 2001 č. 6
   (Z 1900–1925 pro Prachatice), fol. 49. 
3) Jako pozn. č. 1 (Výroční zprávy nemocnice za léta 1907–1910).
4) SOkA PT, SON PT, inv. č. 23 (Přístavba za účelem umístění rentgenu 1912).
5) Jako pozn. č. 2, fol. 244.
6) Jako pozn. č. 1 (Výroční zpráva nemocnice za léta 1923 a 1924).
7) SOkA PT, Okresní národní výbor Prachatice 1945–1954 (dále jen ONV PT), sign. I-1
   (Schůze ONV PT 1945), zápis 15. 6. 1945.
8) Úmrtní oznámení v archivu autora.
9) Jako pozn. č. 1 (Výroční zprávy nemocnice z let 1923–1924, 1925, 1928).
10) Podrobněji viz autorův článek „První prachatické dobrovolné sestry“ otištěný
   rovněž v tomto sborníku.
11) Ústní sdělení současné sestry představené kláštera v Prachaticích.
    Informaci získala z řádové kroniky uložené v mateřinci řehole.
12) Spisový materiál v archivu autora.
13) EKG přístroj patrně dodán nebyl, neboť v roce 1945 jej nemocnice neměla.
14) Nemocnice Prachatice, archiv, operační kniha 1944–1946.
15) SOkA PT, OkÚ PT, Sčítání lidu 1921, inv. čís. 2222, sčítací operát
    pro Prachatice I čp. 65.
16) Almanach Gymnázium Prachatice 1897–1997, Prachatice 1997, s. 31.
17) Jako pozn. č. 7, zápis 22. 5. 1945.
18) SOkA PT, Nalezeno v původně nezpracovaném fondu Nemocnice v Prachaticích
    1945–1953 ve stavu k 2. 2. 2000.
19) Tamtéž.
20) Jako pozn. č. 7, rada ONV 21. 11. 1945.
21) SOkA PT, ONV PT, sign. I-2 (Schůze ONV 1946), předsednictvo ONV 4. 7. 1946.
    Dále viz. pozn. č. 11.
22) SOkA PT, SON PT, inv. čís. 19 (Statistické výkazy).
23) Jako pozn. č. 21, plenum ONV 23. 3. 1946. Dům je nazýván Sirkovna, neboť v poslední
    čtvrtině 19. století se zde několik let vyráběly sirky, později jen dřevěný drát.
24) SOkA PT, SON PT, inv. čís. 24 (Rozšíření a adaptace nemocnice).

Text:
MUDr. Jan Antonín Mager

 

Stručné dějiny prachatické nemocnice v době socialismu

Sjednocení československého zdravotnictví podle sovětského vzoru bylo završeno k datu 1. ledna 1953. Veškerá zdravotnická zařízení v okresech byla sloučena do jediného celku, okresního ústavu národního zdraví (OÚNZ), specializovanou péči poskytovaly krajské ústavy národního zdraví. Sjednocení zdravotní péče předcházelo přijetí zákona o národním pojištění, znárodnění farmaceutického průmyslu, lázní, soukromých sanatorií, posléze vyvlastnění lékáren a přijetí zákona o zdravotnických povoláních. Vlastní sjednocení bylo připravováno od roku 1951.

Prvním ředitelem Okresního ústavu národního zdraví v Prachaticích byl od 1. prosince 1951 jmenován MUDr. Jan Petrách, na jehož místo po několika měsících nastoupil MUDr. Eduard Hájek. V prosinci roku 1954 jej vystřídala primářka interního oddělení MUDr. Věra Blechtová. Všechny čtyři základní primariáty byly do konce roku 1953 obsazeny. Postupně se začaly zvyšovat i počty obvodních a odborných lékařů. Specialisté zprvu dojížděli do Prachatic z Českých Budějovic, v průběhu dalších let se postupně podařilo pro ústav zajistit všechny potřebné odborníky na plné úvazky. Ordinace obvodních a odborných lékařů byly soustředěny do budovy čp. 329 ve Vodňanské ulici. V této poliklinice byla vybudována též stomatologická laboratoř.

Rozšíření odborných ambulantních služeb bylo přínosné i pro nemocniční péči možností konsiliárních vyšetření. Koncem padesátých let pracovalo v prachatickém OÚNZ 32 lékařů, v nemocnici se zvýšil počet lůžek na 146. Uvažovaná přístavba se 200 lůžky však nebyla realizována pro nedostatek finančních prostředků. Primářem interního oddělení byl v roce 1956 jmenován MUDr. Jiří Nerad, dosavadní primářka tohoto oddělení zůstala ředitelkou OÚNZ až do roku 1958. Po jejím odchodu do Českých Budějovic byl do funkce ředitele jmenován primář gynekologicko-porodnického oddělení MUDr. Alois Pavelec. Po suspendaci prim. Dr. Vondrák byl ustanoven primářem chirurgického oddělení MUDr. Zdeněk Elčkner. Spolu s primářem dětského oddělení MUDr. Jindřichem Jilečkem vedli dříve jmenovaní lékaři svá oddělení až do začátku osmdesátých let, kdy dosáhli důchodového věku. Zatímco personální situace na primariátech byla stabilizovaná, docházelo až do poloviny šedesátých let k častým změnám na místech subordinárních lékařů (s výjimkou dr. Chalupského a dr. Erbena). Byl to jednak důsledek umístěnkového řízení, které nutilo absolventy nastoupit na určené místo, z nějž se pak snažili co nejdříve odejít, jednak preference ambulantní péče, do níž museli přejít mnozí sekundární lékaři z nemocnice, mnohdy ještě před složením I. atestacez oboru.

V roce 1959 byla zřízena funkce náměstka ředitele pro hospodářsko-technickou službu, byl do ní ustanoven Karel Vašíček. Výraznou změnu přinesla reorganizace státní správy roku 1960 vytvořením nových územně správních celků. Působnost OÚNZ Prachatice byla rozšířena na celé území dnešního okresu, tedy o území bývalého okresu Vimperk a o Netolicko dříve příslušné do Vodňan. V čele zařízení zůstal prim. dr. Pavelec. Změna přinesla s sebou řadu problémů, ty organizační v zásadě řešila rajonizace spádových území prachatické a vimperské nemocnice. K Nemocnici s poliklinikou v Prachaticích kromě zařízení uvedených v názvu patřila ještě zdravotní střediska v okresním městě, Husinci, Vlachově Březí, Netolicích, Lhenicích a Volarech. Ředitelem tohoto útvaru byl 1. dubna 1961 jmenován MUDr. Karel Černý.

 

Přístavba polikliniky v roce 1962 znamenala přínos nejen pro ambulantní péči, ale ve své návaznosti i pro péči lůžkovou. Ta získala nové prostory nástavbou dětského oddělení začátkem šedesátých let, v jejichž druhé polovině byl v hlavní nemocniční budově zřízen druhý operační sál, vybudován nákladní výtah a provedena přístavba sloužící radiodiagnostickému oddělení. Vedle čtyř základních klinických oborů a RDO byl v té době zřízen primariát oddělení klinické biochemie a začátkem 70. let i rehabilitačního oddělení.

Rozšiřování zdravotní péče si vynutilo zvýšení počtu pracovníků. Potřeba jejich ubytování vedla k výstavbě ubytovny v nemocničním areálu, stavba byla zkolaudována roku 1970. Drobnějšími stavebními úpravami se podařilo vytvořit dva nové pokoje na chirurgickém oddělení a na interně byla vybudována JIP, jejíž provoz byl zajištěn i personálně. Další rozvoj léčebné péče však stísněné prostorové poměry v nemocnici nedovolovaly.

 

 

Nová budova nemocnice

Neudržitelnost tohoto stavu byla zřejmá a nutnost výstavby nových objektů nezpochybnitelná. Po vleklých jednáních a zvažování alternativních lokalit bylo v polovině sedmdesátých let rozhodnuto vystavět novou nemocnici východně nad městem. Terénní úpravy byly zahájeny v roce 1977, v dalších dvou letech vybudován vodovodní přivaděč a kanalizační sběrač a v září 1979 byl položen základní kámen. Pro omezené stavební kapacity dodavatele postupovala výstavba velmi pomalu. Teprve na podzim roku 1986 byla dokončena první etapa stavby a mohla sem být přestěhována oddělení interní a gynekologicko-porodnické.

Do provizorních prostor bylo umístěno i dětské oddělení. Nově zde byla otevřena také stanice léčebny dlouhodobě nemocných. Pro potřeby lůžkové části bylo v provizorních prostorách zřízeno i jedno pracoviště RDO a do provozu uvedena kuchyně. Ve staré nemocnici se uvolnil prostor pro rozšíření chirurgického oddělení. V měsících únoru a březnu roku 1987 zde byly provedeny stavební úpravy, při nichž byla vybudována pětilůžková chirurgická JIP, která byla zabezpečena personálně i přístrojově. Do přízemí budovy bylo přemístěno oddělení klinické biochemie a v dalších místnostech vytvořeny ambulantní ordinace. Na všech odděleních se výrazně zlepšilo nejen léčebné a pracovní prostředí, ale také přístrojové vybavení, které přispělo k dalšímu zkvalitnění diagnostiky a terapie. Dočasná existence nemocnice na dvou místech přinesla s sebou provozní problémy. Z nové nemocnice se vozila strava pro pacienty i personál staré nemocnice, tam se rovněž sváželo prádlo do prádelny. Musely být zajištěny převozy biologického materiálu, pacientů na odborná vyšetření, lékařů na konsilia apod.

Výstavba dalších objektů v nové nemocnici probíhala koncem 80. let s finančními i kapacitními problémy. Historickým mezníkem se stal rok 1991, kdy byly dobudovány další dva pavilony, a to chirurgický, jehož základní podlaží bylo vyčleněno oddělení klinické biochemie, a pavilon komplementu, v němž byly vybudovány operační sály, pracoviště RDO a centrální sterilizace. V červnu 1991 se nacházela již všechna lůžková oddělení v nové nemocnici spolu s většinou oddělení komplementu. Zůstaly pouze dva zásadní provozní problémy. Ty představovalo vytápění nemocnice a dislokace nemocniční prádelny v původních prostorách areálu staré nemocnice.

Počátkem 90. let byla zahájena jednání o konečné podobě nové nemocnice. V původních projektech byly i objekty polikliniky a kojeneckého ústavu. Jednání na prachatickém okresním úřadu, ministerstvu financí i ministerstvu zdravotnictví byla úspěšná v tom, že nemocnici byly ponechány původně plánované finanční prostředky a schválena výstavba kotelny s prádelnou namísto pavilonu polikliniky. Se stavbou obou objektů bylo započato roku 1991. Oproti původnímu projektu došlo ještě k další zásadní změně, když původně plánovaný pavilon akutní medicíny byl využit pro oddělení mikrobiologické, nemocniční kapli a zasedací místnost. I přesto, že část provozů zůstala ještě v provizorních prostorách, znamenal rok 1991 kvalitativní skok v poskytované lůžkové zdravotní péči v Prachaticích. Do provozu byly uvedeny nové moderní centrální operační sály a koncentrací všech oddělení do areálu nové nemocnice se značně zlepšily pracovní podmínky zdravotnického personálu i komfort pacientů.

V roce 1991 byla připravena delimitace OÚNZ a byla realizována k datu 1. ledna 1992. V Prachaticích vznikl samostatný právní subjekt Nemocnice s poliklinikou. Samostatnou právní subjektivitu získala rovněž Nemocnice s poliklinikou Vimperk, Okresní hygienická služba v Prachaticích a Okresní lékárenská služba Prachatice. Při nemocnici zůstala ambulantní péče v prachatické poliklinice a zdravotních střediscích ve Volarech, Lenoře, Lhenicích, Strunkovicích nad Blanicí, Husinci, Vlachově Březí a Netolicích. Již v roce 1992 byl zpracován privatizační projekt a koncem roku byla první ambulantní pracoviště privatizována. Tento proces pokračoval i v dalších letech. Postupně přešel do soukromého vlastnictví i některý nemovitý majetek (zdravotní střediska). Po rekonstrukci staré nemocnice na polikliniku byl tento objekt roku 1998 převeden do majetku města Prachatice.

 

Nemocnice celá v novém

Výstavba areálu nemocnice počátkem 90. let postupovala rychleji než v předchozím údobí a v roce 1993 tak byly dokončeny zbývající významné objekty: dětský pavilon se stanicí Dětského domova pro defektní děti od 0 do 4 let, pavilon komplementu II, ve kterém se nacházejí prostory mikrobiologického a rehabilitačního oddělení, nemocniční lékárna, kaple a zasedací místnost, budova patologie, kotelna s prádelnou včetně 2 km přípojky plynu. Rovněž byly dokončeny další pomocné objekty: vrátnice, sklad hořlavin a plynů, údržbářské dílny a byla provedena rekonstrukce garáží na autodílnu.

V rámci rozpočtu výstavby bylo kalkulováno i s novým přístrojovým vybavením oddělení. K výraznému zlepšení přístrojového vybavení došlo zejména na oddělení klinické biochemie.

Dokončením celého nemocničního areálu se ukázaly prostory pro lůžkovou péči zčásti nadbytečné, byly využity pro administrativu ústavu. V roce 1994 bylo při interním oddělení vybudováno hemodialyzační středisko, jehož péči využívá v současné době více než 20 pacientů našeho okresu. V témže roce byl zakoupen operační laparoskop. Zrušení dětského domova v roce 1995 uvolnilo prostory, které byly využity ke zřízení centrální JIP. Ta byla uvedena do provozu v září 1998.Počátkem 90. let vzrostl opět počet pracovníků ústavu a znovu vznikla potřeba řešit problémy jejich bydlení. V rámci tzv. komplexní bytové výstavby se podařilo zajistit výstavbu 20 bytů v blízkosti areálu nemocnice, kde byl dále přestavěn jeden objekt na 9 bytů. Ve středu města v rekonstruovaném domě v Horní ulici získala NsP právo obsadit 5 bytových jednotek.

Zavádění nových diagnostických a léčebných metod směrovalo naše investice posledních let do nákupu nových přístrojů. tak RDO bylo vybaveno novým sonografickým přístrojem s doplerem a mammografem, oddělení klinické biochemie a hematologie obdrželo další přístroje včetně nového analyzátoru zn. Hitachi, na interní oddělení byl zakoupen nový videogastroskop a kolonoskop.

V roce 1999 dospělo vedení nemocnice k zásadnímu strategickému rozhodnutí. Do plánu investic na rok 1999 a 2000 zahrnulo obměny dvou rentgenových pracovišť a rozhodlo zakoupit počítačový tomograf, jehož pracoviště bylo uvedeno do provozu v říjnu t. r.

V práci zdejšího ústavu se projevilo ukončení poskytování akutní nemocniční péče nemocnicí ve Vimperku, I přesto, že část prostor našeho zařízení byla využita k jiným účelům, současný lůžkový fond plně postačuje k léčbě obyvatelstva celého okresu. Nové léčebné a diagnostické metody vedly ke zkrácení průměrné ošetřovací doby, což umožnilo nezvyšovat stávající počty lůžek. V roce 1999 byla zpracována koncepce zdravotní péče pro další léta. Je v ní položen důraz na další zvyšování její úrovně. S rozšířením počtu lůžkových oborů se neuvažuje.Přínosem pro diagnostiku je práce zdejšího patologického oddělení, které je v činnosti od roku 1993. Další finanční prostředky byly použity na úspory budoucích nákladů. V roce 1997 bylo provedeno zateplení hlavní budovy a zakoupena kogenerační jednotka na výrobu elektrické energie. V roce 1999 byly vyvrtány v areálu nemocnice studny, jejichž voda v současnosti pokrývá přibližně 3/4 spotřeby nemocnice. Část finančních prostředků je průběžně věnována i úpravám prostranství nemocničního areálu.

V roce 2000 jsme rozšířili pouze operativu v oboru ortopedie zahájením implantací totálních endoprotéz kolenního kloubu. V oblasti investic byl počátkem nového tisíciletí položen důraz hlavně na zlepšení hygienických předpisů. Byla provedena rekonstrukce všech prostor na centrální sterilizaci, zakoupeny 2 nové sterilizátory a pořízen kontejnerový systém na sterilizaci nástrojů pro operační sály včetně nové myčky. Výrazným přínosem bylo i vybudování nové lékárny v hodnotě téměř 10 mil. Kč. Pro stabilizacizaměstnanců byla rekonstruována svobodárna, kde vzniklo 17 nových bytů.

Výrazným mezníkem byl datum 1. 1. 2003, kdy se stal naším zřizovatelem Jihočeský kraj. Změnou zřizovatele postupně dochází ke zlepšení řídící činnosti i podstatnému zvýšení přidělovaných finančních prostředků.

Získané finanční prostředky v letech 2003 až 2005 ve výši přesahující 11 mil. Kč byly použity zejména na zásadní rozhodnutí v oblasti ambulantních služeb. Byla nově zrekonstruována rehabilitace, vytvořeny nové ambulance gastroenterologie, kardiologie, ortopedie a rozšířena ambulance chirurgická. V těch letech byla rovněž zateplena vstupní hala a centrální schodiště včetně výměny oken.

Z hlediska poskytování zdravotní péče bylo podstatné ukončení činnosti patologie v roce 2003 a kardiologické ambulance od 1. 1. 2005. Od počátku roku 2005 byly zahájeny přípravy na změnu právní formy nemocnice Prachatice.

K 1. 7. 2005 vznikl HOLDING Jihočeské nemocnice, a. s., který bude sdružovat všechny zřizované nemocnice v Jihočeském kraji. Dne 13. 9. 2005 schválilo zastupitelstvo Jihočeského kraje vznik akciové společnosti Nemocnice Prachatice. Příznivého vývoje dosahuje Nemocnice Prachatice rovněž v oblasti ekonomické. Objem tržeb se od roku 1995 zvýšil ze 105 mil. Kč na dvojnásobek a přesahuje 200 mil. Kč. Příznivě se vyvíjí i hospodářský výsledek, který se z červených čísel dostal do zisku.

Za léta 1996–2005 byly pořízeny investice v celkové hodnotě téměř 150 mil. Kč.